5. Osoba jednající v jednom smluvním státě za podnik druhého smluvního státu bude s výhradou ustanovení odstavce 6 tohoto článku považována za stálou provozovnu v prvním smluvním státě, jestliže:

a) má a obvykle využívá v tomto prvním smluvním státě plnou moc uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud její činnosti nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik, nebo

b) udržuje v prvním smluvním státě zásobu zboží podniku, ze které pravidelně vyřizuje objednávky za podnik.