DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ

DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ JINÝCH ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ

Organizace a řízení

Specializační průprava lékařů a farmaceutů
Obecná ustanovení
Získávání specializací ve zvláštních případech

Nástupní praxe a pomaturitní specializační studium středních zdravotnických pracovníků

Jiné formy dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků

Přezkoumávání způsobilosti zdravotnických pracovníků s vysokoškolským a úplným středním vzděláním

(1) Další vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví zahrnuje

a) specializační průpravu lékařů a farmaceutů,

b) nástupní praxi a pomaturitní specializační studium středních zdravotnických pracovníků,

c) speciální průpravu jiných odborných pracovníků s vysokoškolským vzděláním a pomaturitní studium jiných odborných pracovníků s úplným středním vzděláním pro výkon práce ve zdravotnictví podle přílohy č. 5 této vyhlášky,

f) soustavné zdokonalování znalostí odborných pracovníků ve zdravotnictví.

d) průpravu pro výkon vedoucích funkcí ve zdravotnictví,

e) průpravu jiných odborných pracovníků pro výkon práce ve zdravotnictví,

(2) Základní formou dalšího vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví je soustavné individuální studium a získávání znalostí a dovedností pod vedením kvalifikovaného pracovníka.

(3) Odborní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni plánovitě prohlubovat a zdokonalovat svoje odborné a ideologické znalosti po dobu výkonu svého povolání.

a) zabezpečit a kontrolovat nástupní praxi, která je ukončena zhodnocením a zpracováním plánu dalšího rozvoje pracovníka,

b) vést pracovníky k všestrannému odbornému růstu, k zvyšování ideové a odborné úrovně jejich práce a k dodržování socialistické morálky,

c) zabezpečit zaškolení všech pracovníků, u nichž došlo ke změnám funkce, pracovní náplně nebo k přerušení odborné činnosti v oboru na dobu delší než pět let,

d) plánovitě řídit další vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví v souladu se závěry komplexního hodnocení a navrhovat je na odpovídající školicí akce,

e) zhodnotit ideologický a odborný růst odborných pracovníků ve zdravotnictví a jeho výsledky promítat do jejich komplexního hodnocení.

(1) Institut, Ústav i krajské ústavy národního zdraví zabezpečující další vzdělávání zdravotnických pracovníků spolu vzájemně úzce spolupracují.

(2) Při plnění úkolů na úseku dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků spolupracuje Institut též s lékařskými fakultami a fakultou farmaceutickou a Ústav s vybranými středními zdravotnickými školami.

(1) Specializační průpravou získává lékař a farmaceut specializaci I. stupně určenou pro výkon odborné činnosti. Po jejím dosažení může získat vyšší specializaci (specializaci II. stupně nebo nástavbovou specializaci) určenou pro výkon specializované činnosti.

(2) Lékaři a farmaceuti mohou získat specializaci I. a II. stupně v oborech uvedených v příloze č. 1 a nástavbovou specializaci v oborech uvedených v příloze č. 2 nebo ve zvlášť úzkých oborech uvedených v příloze č. 3; přílohy tvoří součást této vyhlášky.

(3) Absolvování specializační průpravy pro specializaci I. stupně je pro lékaře a farmaceuty vykonávající činnost ve stanovených oborech povinné. Zařazování do specializační průpravy pro získání vyšší specializace se provádí na základě komplexního hodnocení s přihlédnutím ke společenským potřebám zdravotnictví a ke zvláštním schopnostem a předpokladům uchazeče.

(2) Do specializační průpravy pro získání nástavbové specializace ve zvlášť úzkých specializačních oborech uvedených v příloze č. 3 zařazuje lékaře a farmaceuty ministerstvo zdravotnictví na základě návrhů krajských národních výborů, ústředně řízených zdravotnických organizací nebo příslušných ústředních orgánů. Ministerstvo zdravotnictví může zařadit lékaře nebo farmaceuta do specializační průpravy pro získání nástavbové specializace ve zvlášť úzkém oboru, i když není tento obor uveden v příloze č. 3.

(1) Do specializační průpravy pro získání specializace v některém z oborů uvedených v příloze č. 1 a 2 zařazují lékaře a farmaceuty krajské národní výbory, lékaře a farmaceuty pracující v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví, a lékaře a farmaceuty pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené. Zařazení navrhuje organizace, k níž je lékař nebo farmaceut v pracovním poměru.

(2) Do specializační průpravy započítává Institut jen dobu výkonu povolání lékaře nebo farmaceuta v ČSSR. Ministerstvo zdravotnictví může v jednotlivých případech výjimečně započítat i práci lékaře nebo farmaceuta vykonanou v zahraničí.

(1) Specializační průprava pro specializaci I. stupně trvá dva a půl roku. Specializační průprava pro vyšší specializaci trvá tři až pět let; její délka je blíže určena ve specializačních náplních (§ 25).

(2) Lékaře a farmaceuty doporučují ke kvalifikačním atestacím krajské národní výbory, lékaře a farmaceuty pracující v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví, a lékaře a farmaceuty pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(1) Znalosti lékařů a farmaceutů získané v průběhu specializační průpravy se ověřují kvalifikační atestací před zkušební komisí Institutu, který určuje místo, termín a způsob vykonání kvalifikační atestace.

(3) Po úspěšně vykonané kvalifikační atestaci vydává Institut diplom o specializaci.

a) povolit zařazení lékaře nebo farmaceuta přímo do specializační průpravy pro nástavbovou specializaci v oborech uvedených v přílohách č. 2 a 3, jestliže krajský národní výbor zajistí před vykonáním kvalifikační atestace pro nástavbovou specializaci doplnění znalostí ze specializační průpravy a vykonání kvalifikační atestace pro specializaci I. stupně příslušného oboru;

d) stanovit jiný termín nebo způsob vykonání kvalifikační atestace, především u nástavbových specializací ve zvlášť úzkých oborech uvedených v příloze č. 3;

e) přiznat specializaci na základě specializace získané v cizině, popřípadě určit rozsah doplnění znalostí potřebných k jejímu přiznání.

c) přiznat profesorům a docentům, u nichž obor, v němž získali vědeckopedagogický titul, odpovídá některému oboru, v němž lze získat vyšší specializaci, specializaci v tomto oboru; diplom o specializaci jim vydá Institut;

b) zhodnotit v odůvodněných případech postgraduální vzdělání lékaře nebo farmaceuta získané podle dřívějších předpisů a přiznat na jeho základě specializaci;

(2) Nástupní praxe se koná na pracovištích zdravotnických zařízení, výzkumných ústavů a ústavů sociální péče, která poskytují středním zdravotnickým pracovníkům možnosti uplatnění v základní odborné činnosti, pro kterou získali způsobilost k výkonu povolání.

(1) Další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků začíná povinnou nástupní praxí, která umožňuje prohloubit a upevnit znalosti získané studiem.

(3) Nástupní praxe trvá šest až dvanáct měsíců; její délku určí vedoucí pracoviště individuálně, a to podle osobních vlastností, školního prospěchu a výsledků práce absolventa v průběhu šestiměsíční nástupní praxe.

(1) Pomaturitním specializačním studiem získávají střední zdravotničtí pracovníci specializace, popřípadě vyšší specializace v úsecích práce uvedených v příloze č. 4 této vyhlášky.

(2) Do pomaturitního specializačního studia mohou být zařazeni střední zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání v příslušném oboru, popřípadě mohou pracovat v jiném oboru nebo úseku práce za podmínek stanovených v § 10 odst. 2 a 3, mají tříletou praxi a pracují v úseku práce, v němž hodlají získat specializaci.

(3) Střední zdravotnické pracovníky zařazují do pomaturitního specializačního studia krajské národní výbory, střední zdravotnické pracovníky pracující v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví, a střední zdravotnické pracovníky pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené. Zařazení navrhuje organizace, k níž je střední zdravotnický pracovník v pracovním poměru.

(1) Pomaturitní specializační studium středních zdravotnických pracovníků trvá jeden až dva roky;⁸) jeho délka v jednotlivých úsecích práce je blíže určena ve specializačních náplních (§ 32).

(2) Do pomaturitního specializačního studia započítává Ústav jen dobu výkonu povolání středního zdravotnického pracovníka v Československé socialistické republice, a to v úseku práce odpovídajícím zvolené specializaci. Ministerstvo zdravotnictví může v jednotlivých případech výjimečně započítat i práci středního zdravotnického pracovníka vykonanou v zahraničí.

(1) Znalosti středních zdravotnických pracovníků získané v průběhu pomaturitního specializačního studia se ověřují zkouškou před zkušební komisí Ústavu, který určuje místo, termín a způsob vykonání specializační zkoušky.

(2) Po úspěšně vykonané specializační zkoušce vydává Ústav vysvědčení o specializaci.

c) přiznat specializaci na základě specializace získané v cizině, popřípadě určit rozsah doplnění znalostí potřebných k jejímu přiznání.

b) stanovit jiný termín nebo způsob vykonání specializační zkoušky,

a) výjimečně zařadit středního zdravotnického pracovníka do pomaturitního specializačního studia ve zvlášť úzkém úseku práce, i když není uveden v příloze č. 4,

(2) Příprava pro výkon ostatních vedoucích funkcí určených ministerstvem zdravotnictví spočívá kromě splnění stanovených odborných kvalifikačních předpokladů v absolvování funkčního (doplňkového) kursu organizace a řízení zdravotnictví organizovaného Institutem nebo Ústavem, popřípadě z jejich pověření krajskými národními výbory. Funkční (doplňkový) kurs se zakončuje ověřením znalostí před komisí jmenovanou Institutem nebo Ústavem a o jeho absolvování vydává Institut nebo Ústav osvědčení.

(1) Příprava vedoucích zdravotnických pracovníků – organizátorů určených ministerstvem zdravotnictví a jejich kádrových rezerv spočívá u lékařů v získání nástavbové specializace v oboru sociálního lékařství a organizace zdravotnictví, u farmaceutů v získání nástavbové specializace v oboru organizace a řízení farmacie a u středních zdravotnických pracovníků v získání vyšší specializace v úseku práce organizace a řízení práce středních zdravotnických pracovníků.

(2) Školicí akce se zakončují ověřením znalostí. O absolvování školicí akce vydává Ústav osvědčení.

(1) Pro střední zdravotnické pracovníky pořádá Ústav dlouhodobé školicí akce, jimiž se tito pracovníci připravují pro speciální úseky činnosti a pro výkon funkcí určených ministerstvem zdravotnictví.

(2) Účast zdravotnických pracovníků na seminárním školení je součástí jejich pracovních povinností.

(1) K průběžnému zvyšování znalostí zdravotnických pracovníků pořádají zdravotnické organizace pravidelná seminární školení. Organizaci, rozsah a obsahové zaměření stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(1) Ke zdokonalování znalostí zdravotnických pracovníků se pořádají krátkodobé školicí akce, zejména tématické kursy, funkční a doplňkové kursy, školení na školicích místech (stáže) a jiné školicí akce k seznámení se speciálními a novými metodami práce a aktuálními úkoly ve zdravotnictví a k přípravě pro výkon funkcí.

(2) Školicí akce pořádá Institut nebo Ústav, popřípadě krajský ústav národního zdraví zpravidla podle programů schválených Institutem nebo Ústavem.

(3) Školicí akce může Institut nebo Ústav účelně kombinovat s řízeným a pravidelně ověřovaným samostatným studiem zdravotnických pracovníků, pro něž jsou akce organizovány.

(2) Zjistí-li okresní, krajští nebo hlavní odborníci při přezkoumávání znalostí závažné nedostatky ve výkonu povolání zdravotnických pracovníků uvedených v odstavci 1, navrhnou doplnění potřebných znalostí popřípadě navrhnou krajskému národnímu výboru způsob jejich ověření. V případě potřeby lze současně přezkoumat i zdravotní způsobilost k výkonu povolání těchto zdravotnických pracovníků podle zvláštních předpisů,⁹) jakož i jejich morální a etické vlastnosti.

(1) Odborné znalosti zdravotnických pracovníků s vysokoškolským a úplným středním vzděláním přezkoumávají příslušní okresní, krajští a hlavní odborníci.

(2) O povinnosti podrobit se ověření potřebných znalostí rozhoduje u zdravotnických pracovníků s vysokoškolským a úplným středním vzděláním pracujících v organizacích řízených národními výbory krajský národní výbor, u pracovníků pracujících v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví, a u pracovníků pracujících mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(1) Návrh na ověření potřebných znalostí u zdravotnických pracovníků s vysokoškolským a úplným středním vzděláním pracujících v organizacích řízených národními výbory podávají příslušní okresní a krajští odborníci nebo ústavy národního zdraví. Pokud tito pracovníci pracují v ústředně řízených zdravotnických organizacích, podávají takový návrh hlavní odborníci nebo tyto organizace. Jestliže pracují mimo státní zdravotní správu, mohou návrh podat odborníci určení těmito orgány. Obdobné návrhy mohou podat i znalecké komise.¹⁰)

(2) Ověřené nedostatky v odborných znalostech nebo v jiných předpokladech pro výkon povolání zdravotnického pracovníka mohou být důvodem pro opatření podle zvláštních předpisů.¹¹)

(1) O výsledku ověření odborných znalostí zdravotnických pracovníků s vysokoškolským a úplným středním vzděláním informuje Institut (Ústav) příslušné navrhovatele, jakož i organizace, k nimž jsou tito pracovníci v pracovním poměru.

(1) Jiní odborní pracovníci, kteří vykonávají činnost ve zdravotnictví, mohou kromě soustavného dalšího zvyšování kvalifikace ve svém oboru absolvovat pod vedením a podle pokynů vedoucích pracovníků speciální průpravu pro výkon práce ve zdravotnictví, zejména v úsecích stanovených v příloze č. 5 písm. A. Obdobně mohou získat jiní odborní pracovníci speciální průpravu pro výkon práce ve zdravotnictví formou pomaturitního specializačního studia podle přílohy č. 5 písm. B, popřípadě jinými formami. Zařazování do speciální průpravy pro výkon práce ve zdravotnictví se provádí na základě komplexního hodnocení s přihlédnutím ke společenským potřebám zdravotnictví a ke zvláštním schopnostem a předpokladům uchazeče.

(2) Rozsah znalostí jiných odborných pracovníků potřebných pro výkon práce ve zdravotnictví podle jednotlivých kategorií i délku speciální průpravy stanoví ministerstvo zdravotnictví v náplních této průpravy.

(3) Speciální průpravu absolvují jiní odborní pracovníci při zaměstnání jednak pod vedením a podle pokynů vedoucích pracovníků, jednak v doplňovacích školicích akcích organizovaných Institutem, Ústavem, popřípadě krajským ústavem národního zdraví.

(4) Jiné odborné pracovníky do speciální průpravy pro výkon práce ve zdravotnictví zařazují krajské národní výbory, jiné odborné pracovníky pracující v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví, a jiné odborné pracovníky pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(5) Znalosti jiných odborných pracovníků získané v průběhu speciální průpravy pro výkon práce ve zdravotnictví se ověřují zkouškou před zkušební komisí Institutu nebo Ústavu, které určují místo, termín a způsob zkoušky. O úspěšně vykonané zkoušce vydává Institut nebo Ústav osvědčení.