(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejných práv a stejné právní ochrany ve věcech osobních a majetkových jako její vlastní občané.

(2) Ve smyslu ustanovení odstavce 1 mají občané jedné smluvní strany volný přístup k soudům a dalším orgánům druhé smluvní strany příslušným ve věcech občanských, rodinných a trestních a jsou oprávněni u těchto orgánů podávat návrhy, aby chránili svá osobní a majetková práva.

(3) Ustanovení této smlouvy o občanech smluvních stran se vztahují i na právnické osoby obou smluvních stran.