(1) S výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku je k řízení o movitém dědictví příslušný orgán té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době své smrti.

(2) Jestliže je celé movité dědictví, které zanechal občan jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, projedná je na návrh dědice orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.

(3) K projednání nemovitého dědictví je vždy příslušný orgán té smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí také pro projednání dědických sporů.

(5) Posouzení, zda jde o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je majetek.