(1) Vedlejší účastnickou stanici lze zřídit jako vnitřní nebo vnější vzhledem ke stanici, k níž je připojena. Vnitřní vedlejší stanice je buď v téže budově jako stanice, k níž je připojena nebo je umístěna mimo tuto budovu, ale na pozemku téhož vlastníka, na kterém je hlavní stanice za předpokladu, že její přípojné vedení nevybočuje z hranic téhož pozemku, respektive pozemek je rozdělen pouze komunikací. Každá jiná vedlejší stanice je stanice vnější.

(2) Komunikací podle předchozího odstavce se rozumí pozemní komunikace, dráhy a vodní cesty. Vedlejší stanice podrží charakter stanice vnitřní, jestliže její přípojné vedení překračuje v celém svém průběhu jen jednu komunikaci nebo i více komunikací, jsou-li souběžné.

(3) Účastnická stanice, na kterou jsou připojeny vedlejší stanice, je přípojnou stanicí těchto vedlejších stanic. Vedlejší účastnické stanice nelze připojovat k hlavním stanicím zapojeným pomocí skupinových přípojek.

(4) Vnější vedlejší účastnickou stanici zřídí správa jen výjimečně, jestliže to je odůvodněno veřejným zájmem nebo závažnými důvody účastníka a není-li možno jeho potřebě vyhovět zřízením hlavní účastnické stanice.

(5) Požadavku na zřízení vnější vedlejší účastnické stanice v obvodu jiného místního telefonního obvodu, než do kterého patří její přípojná stanice, lze vyhovět jen výjimečně, jsou-li proto závažné důvody. Z hlediska úhrad se takové stanice posuzují jako propůjčené meziměstské telefonní okruhy (§ 29 sazebníku).

(6) Vnější vedlejší telefonní stanici nesmí účastník přenechat k trvalému používání třetím osobám a nesmí používat stanice ke zprostředkování zpráv pro třetí osoby.

(7) Pro způsob stavby přípojného vedení vnější vedlejší účastnické stanice platí stejná ustanovení jako pro zřízení přípojného vedení hlavní účastnické stanice (§ 18 odst. 5 řádu). Vnější přípojné vedení je majetkem správy, i když účastník zaplatil zřizovací náklady, vnitřní vedení je majetkem účastníka.

(8) Sazby za zřízení a za užívání vedlejší stanice jsou v sazebníku (§ 1 odst. 8 a § 4).