1. Nejvýše přípustnou hranici vnitřních ztrát z nejakostní výroby stanoví

a) u ústředně řízených státních hospodářských organizací nadřízené ústřední orgány, přičemž pro podřízené organizace rozepíše tuto hranici generální ředitelství výrobní hospodářské jednotky; pro koncernové podniky, popř. koncernové účelové organizace rozepíše tuto hranici koncern;

b) u státních hospodářských organizací řízených národními výbory příslušný krajský národní výbor, Národní výbor hlavního města Prahy a Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy (dále jen „krajský národní výbor“) v součinnosti s příslušnými národními výbory nižších stupňů, které tyto organizace řídí, po projednání s ústředním orgánem příslušným podle předmětu činnosti, a to buď přímo nebo tak, že pro podřízené organizace rozepíše tuto hranici řídící národní výbor;

c) u organizací zemědělského družstevnictví příslušné ministerstvo zemědělství a výživy republiky, a to buď přímo nebo prostřednictvím příslušných zemědělských správ;

d) u jiných socialistických organizací (čl. 2 odst. 1) orgán, který vykonává vůči těmto organizacím funkci orgánu hospodářského řízení.

2. Orgány uvedené v odstavci 1

a) stanoví přípustnou hranici vnitřních ztrát z nejakostní výroby v nezbytné výši odpovídající technické a technologické úrovni daného oboru na základě technicko-ekonomických rozborů a s přihlédnutím k novým výsledkům vědy a techniky včetně vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů, uplatnitelných v daném oboru;

b) určí vymezení a způsob zjišťování vnitřních ztrát z nejakostní výroby;

c) soustavně prověřují správnost přípustné hranice vnitřních ztrát z nejakostní výroby zejména z hledisek uvedených pod písmenem a) a vždy k počátku kalendářního roku provedou potřebné úpravy tak, aby se tato hranice vcelku v souladu s vývojem technických možností trvale snižovala.