(2) Vztahují-li se náklady poplatníka jak na činnost dani podléhající, tak i na činnost nezdaňovanou (správní, zájmovou apod.), uznávají se náklady při stanovení základu daně jen v té výši, v jaké připadají na dani podrobenou činnost. Nelze-li jejich výši z účetnictví ani z jiné prokazatelné evidence zjistit, stanoví se podle vhodného kritéria, např. zastavěné plochy, ujetých kilometrů, počtu pracovníků apod., nebo podle poměru příjmů ze zdanitelné a nezdanitelné činnosti.