SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ, PŘÍSLUŠNÍKŮ SBORU NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI A PŘÍSLUŠNÍKŮ SBORŮ NÁPRAVNÉ VÝCHOVY
Důchodové zabezpečení
Služby a dávky sociální péče
Organizace a řízení
Řízení

VOJÁCI Z POVOLÁNÍ A PŘÍSLUŠNÍCI SBORU NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI

(1) Pro vojáky z povolání a příslušníky Sboru národní bezpečnosti platí ustanovení tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též vojáci, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, jakož i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, a jejich služba.

PŘÍSLUŠNÍCI SBORŮ NÁPRAVNÉ VÝCHOVY

(1) Služba vojáků z povolání se zařazuje do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky stanoví v oborech své působnosti, které funkce se zařazují do I. kategorie a jak se zařazení provádí; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti do doby zaměstnání.

(1) Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje též z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž došlo ke skončení služebního poměru vojáka z povolání, podle toho, co je pro něj výhodnější.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 14.

(1) Na plný starobní důchod má nárok voják z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách (§ 13) dosáhl věku aspoň

a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 57 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do II. kategorie funkcí.

(2) Jako voják z povolání má nárok na plný starobní důchod též občan, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání (§ 13) dosáhl věku aspoň

a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu výkonného letce v ozbrojených silách; této službě se klade naroveň výkon funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti, které stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky,

b) 60 let, jestliže konal nejméně 20 roků jinou službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo službu zařazenou do II. kategorie funkcí v ozbrojených silách.

(3) Ustanovení § 16 odst. 2 písm. a), odst. 3 a 4 platí obdobně.

(1) Základní výměra plného starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 122 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do II. kategorie funkcí.

(2) Ustanovení § 18 odst. 1 písm. a), jde-li o výši důchodu ze zaměstnání uvedeného v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, a § 18 odst. 2 a 3 platí obdobně.

(1) Nejvyšší výměra plného starobního důchodu v pevných částkách činí

a) 2500 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách (§ 13) dosáhl věku aspoň 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí [§ 122 odst. 1 písm. a)], nebo o občana, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání (§ 13) dosáhl věku aspoň 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu výkonného letce v ozbrojených silách [§ 122 odst. 2 písm. a)],

b) 2150 Kčs měsíčně v ostatních případech [§ 122 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)].

(2) Částkou převyšující výměry uvedené v předchozím odstavci se starobní důchod vyměří, jen jde-li o zvýšení za dobu služby (dalšího zaměstnání) po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením nesmí však přesáhnout částku 3000 Kčs měsíčně.

(3) Ustanovení § 23 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 6 platí i tu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle této části zákona náleží též občanu, který byl vojákem z povolání, jestliže

a) byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod (§ 26) a stal se plně (částečně) invalidním nejpozději do dvou roků od skončení služebního poměru, nebo

b) konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách a v době trvání zaměstnání (§ 13) se stal plně (částečně) invalidním, anebo

c) se stal plně (částečně) invalidním následkem onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jestliže se voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží mu invalidní (částečný invalidní) důchod bez ohledu na délku doby zaměstnání.

(3) Ustanovení § 25 platí obdobně.

(1) Základní výměra invalidního důchodu (§ 28 odst. 2) činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, nejméně 20 roků službu zařazenou do II. kategorie funkcí, nebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,

c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 28 platí obdobně.

(1) Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí

a) 2500 Kčs měsíčně, jde-li o důchod vojáka z povolání nebo občana, který byl vojákem z povolání, jestliže konal nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním [§ 126 odst. 1 písm. a)],

b) 2150 Kčs měsíčně v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) a odst. 2 platí i tu. Ustanovení § 23 odst. 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně, jde-li o invalidní důchod vojáka z povolání (občana) staršího 20 let.

(1) Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo národní obrany.

(2) Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra republik; provádějí je svými orgány federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra republik v oborech své působnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra řídí a svými orgány provádí federální ministerstvo vnitra.

(3) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují

a) pokud jde o vojáky z povolání Československé lidové armády, krajská vojenská správa, v jejímž obvodu žadatel o dávku bydlí, a

b) pokud jde o příslušníky Sboru národní bezpečnosti a o vojáky z povolání vojsk ministerstva vnitra, orgán příslušného ministerstva vnitra podle předchozího odstavce.

(4) Prováděcí předpisy stanoví, kdy orgány příslušné k řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků Sboru národní bezpečnosti, k výplatě těchto dávek a k poskytování služeb vykonávají tuto působnost též, jestliže

a) žadatel o dávku (službu) není již vojákem z povolání (příslušníkem Sboru národní bezpečnosti) v době vzniku nároku na dávku (službu),

b) jde o pozůstalé po vojácích z povolání (příslušnících Sboru národní bezpečnosti) a po občanech uvedených pod písmenem a).

(1) Žádost o dávku podává voják z povolání Československé lidové armády u krajské vojenské správy, v jejímž obvodu bydlí; to platí též, jestliže žádost o dávku podává občan, který byl vojákem z povolání a získal nárok na dávku podle této části zákona, a pozůstalí po vojáku z povolání nebo po uvedeném občanu.

(2) Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání vojsk ministerstva vnitra podává žádost u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po takovém příslušníku (vojáku z povolání) podává žádost u útvaru, v němž zemřelý konal naposled službu. V ostatních případech se podává žádost o dávku u ministerstva vnitra příslušného podle § 130 odst. 2.

(1) O tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby, podávají posudky orgány uvedené v § 107. V odvolacím řízení o dávku důchodového zabezpečení vojáků z povolání podávají znalecké posudky orgány uvedené v § 107, vyššího stupně.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky mohou po projednání s ministrem práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém původně jednala.

(3) Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik; pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

(1) Proti rozhodnutí o dávce důchodového zabezpečení lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.

(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.

(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nebude možno v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněný uvědoměn o důvodech, pro které nemůže být rozhodnuto, a sdělena mu doba, během níž se o odvolání rozhodne.

(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

(6) Pro řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách platí jinak obdobně ustanovení § 111 až 115, § 116 odst. 1, 2, 6 a 10 a § 117.