(1) Určení a popření otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo.
(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, vyhovuje-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání dochází.
(3) K rozhodování ve věcech určení a popření otcovství je dána pravomoc soudů smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.