Zbraně

(1) Za zbraně se pro účely této vyhlášky považují zbraně a jejich samostatně dodávané části:

(2) U zbraní a samostatně dodávaných částí zbraní (dále jen „zbraně“), s výjimkou historických zbraní, podléhá ověřování každý kus (kusové ověřování); zbraně smějí být uváděny do oběhu a používány ke střelbě jen tehdy, jsou-li označeny kusovou ověřovací značkou.

(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na zbraně sestavené bez jakéhokoli přizpůsobení z již ověřených částí a na zbraně, jejichž typ byl ověřen (homologován) a byla mu přidělena homologační značka.

(1) Zbraně je jejich tuzemský výrobce povinen přihlásit státní zkušebně k ověřování a k označení příslušnou ověřovací značkou; jejich dovozce²) je tak povinen učinit do 60 dnů po dovezení z ciziny. K ověřování se zbraně předkládají ve lhůtách stanovených státní zkušebnou.

(2) Pokud se zjistí, že zbraň není označena příslušnou ověřovací značkou, má povinnost podle odstavce 1:

(3) Na žádost uživatele může být kusově ověřena a označena kusovou ověřovací značkou historická zbraň, má-li být použita ke střelbě,³) splňuje-li požadavky a podmínky zkoušky a je-li žádost doporučena základní organizací Svazu pro spolupráci s armádou.

(4) Zbraně již označené ověřovací značkou jsou povinni přihlásit a předložit státní zkušebně k novému kusovému ověření:

(5) Nové ověření zbraně může být rovněž uskutečněno na žádost vlastníka.

(6) Pokud odpadnou důvody pro nové kusové ověření zbraně, státní zkušebna ověření neprovádí. Tuto skutečnost je povinna vlastníkovi zbraně nebo opravně oznámit.

(1) Opravami, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, jsou:

(2) V případě pochybnosti opravny o charakteru opravy zbraně je opravna povinna vyžádat si závazný posudek státní zkušebny.

(3) Nepřípustnými úpravami zbraní jsou:

(1) Ve zkušebním protokole uvede státní zkušebna datum a pořadové číslo zkoušky, identifikační údaje o zbrani, povahu zkoušky a závady zjištěné na zbrani.

(2) Zbraň, která vyhověla požadavkům a podmínkám zkoušky, označí státní zkušebna kusovou ověřovací značkou a posledním dvojčíslím letopočtu provedení zkoušky.

(3) Výrobce je povinen opatřit zbraně předkládané k ověřování svým názvem nebo známkou, výrobním číslem a označením ráže použitelného střeliva, a to na každé hlavni, jde-li o hlavně rozdílné ráže. Každá broková hlaveň musí být navíc označena údajem o měřeném průměru vývrtu nebo normalizovanou značkou oceli, může být označena i údajem o své hmotnosti. Každá hlaveň určená výhradně pro použití černého prachu musí být, pokud státní zkušebna nestanoví jinak, označena tak, aby bylo nesporné, že jde o hlaveň určenou k použití černého prachu.

(4) Na zbraň předloženou jiným přihlašovatelem než výrobcem vyrazí státní zkušebna nezávisle na výsledku zkoušky také pořadové číslo zkoušky, a je-li to nutné, i označení ráže. U zbraní se sklopnými hlavněmi se navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o hmotnosti hlavňového svazku.

(5) Nevyhoví-li při ověřování nová dovezená zbraň, která může být předmětem reklamace organizace zahraničního obchodu, vrátí ji státní zkušebna bez označení podle odstavce 4.

(1) Zkouška zbraně spočívá v její prohlídce před zkušební střelbou, ve zkušební střelbě a v prohlídce po zkušební střelbě. Státní zkušebna nesmí ověřit zbraň, u které shledá závady obsažené v požadavcích a podmínkách zkoušky nebo na které byla provedena nepřípustná úprava. Požadavky a podmínky zkoušky zbraní při kusovém ověřování jsou uvedeny v příloze II této vyhlášky.

(2) Přihlašovatel je povinen předložit zbraň ke zkoušce v takovém stavu, aby byla schopna bezpečné střelby, a s pažbou. Státní zkušebna může v odůvodněných případech povolit tuzemskému výrobci předložení zbraně bez pažby. Jde-li o samostatnou hlaveň, je přihlašovatel povinen předložit závěr umožňující provedení zkoušky, nebo hlaveň, jde-li o samostatný závěr.

(3) Jiný přihlašovatel než výrobce je povinen u zbraně s kulovou hlavní dodat ke zkoušce státní zkušebně zároveň se zbraní spotřební náboje, popřípadě nábojnice opatřené zápalkou a střely, a to v množství stanoveném státní zkušebnou.

(4) Na žádost přihlašovatele může být zkouška brokovnice nahrazena zkouškou s vyšším tlakem (vyšší zkouška).

(1) Zjistí-li se při zkoušce závady, jež lze opravit, vrátí státní zkušebna zbraň přihlašovateli, který je povinen dát závadu odstranit a do 6 měsíců znovu předložit zbraň státní zkušebně ke zkouškám.

(2) Přihlašovatel, jemuž byla zbraň vrácena k opravě, ji nesmí používat, pokud nebyla opravena a označena příslušnou kusovou ověřovací značkou.

(3) Zjistí-li se při zkoušce neopravitelné závady, učiní státní zkušebna zbraň, s výjimkou historických zbraní, zbraní dovezených organizací zahraničního obchodu, pokud jsou nebo mohou být předmětem reklamace, před jejím vrácením přihlašovateli trvale nezpůsobilou ke střelbě. Má-li u zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne státní zkušebna přihlašovateli odborné zaslepení vadné hlavně, které znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li přihlašovatel s tímto návrhem, učiní státní zkušebna celý svazek hlavní trvale nezpůsobilým ke střelbě. Tyto své úkony oznamuje státní zkušebna příslušné okresní správě Sboru národní bezpečnosti nebo národnímu výboru.

(4) Neopravitelnými závadami jsou:

(1) Homologace zbraní je ověřování shodnosti typu zbraně s požadavky a podmínkami homologační zkoušky, při kterém se vydává osvědčení o homologaci a homologační značka.

(2) Úřad pro normalizaci a měření (dále jen „Úřad“) oznámí, které druhy zbraní podléhají homologaci. Oznámení uveřejňuje Úřad ve Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření.

(3) Na základě kladného výsledku homologační zkoušky provedené státní zkušebnou Úřad vystaví tuzemskému přihlašovateli homologační zkoušky osvědčení o homologaci. Přihlašovatel je povinen označovat každou zbraň, pro kterou bylo vydáno osvědčení o homologaci, homologační značkou a číslem osvědčení o homologaci. Zbraně smějí být uváděny do oběhu a používány ke střelbě jen tehdy, jsou-li označeny homologační značkou.

(4) Státní zkušebna periodickými kontrolami zjišťuje, zda přihlašovatel dodržuje požadavky a podmínky homologační zkoušky.

(5) Zjistí-li se, že požadavky a podmínky nejsou dodrženy, odejme Úřad osvědčení o homologaci. Kopii osvědčení zasílá Úřad Stálé kanceláři,⁴) kterou rovněž informuje o odejmutí tohoto osvědčení.

(6) Požadavky a podmínky homologační zkoušky zbraní, pokud nejsou upraveny touto vyhláškou, stanoví příslušná technická norma. Osvědčení o homologaci nesmí být vydáno na zbraň, která nevyhověla požadavkům a podmínkám zkoušky.

(7) Představuje-li některá série homologovaných zbraní nebezpečí pro uživatele a další osoby, rozhodne Úřad o stažení této série z oběhu, a to vždy na náklad domácího výrobce nebo dovozce.

(8) Zbraně nepodléhající homologaci může státní zkušebna homologovat jen na žádost jejich výrobce nebo dovozce.

a) ruční palné zbraně
– s hladkým vývrtem,
– s drážkovaným vývrtem,
– kulobrokové,
– nízkého úsťového výkonu a zbraně pro jedno použití;

b) vložné hlavně a vložné nábojové komory;

c) balistické zbraně určené k zjišťování balistických hodnot, jako například tlaku, rozptylu a rychlosti střely;

d) poplašné, signální a narkotizační zbraně a ostatní expanzní přístroje, u nichž je zdrojem energie střelivina nebo nárazová slož (jateční, omračovací a vstřelovací přístroje, palné lisy apod.);

e) ruční plynové zbraně (vzduchovky, plynovky, větrovky), pokud mohou být pro uživatele nebezpečné (zbraně s přídavným zdrojem hnací energie, s nekontrolovatelnou kompresí plynu v tlakové nádobě apod.);

f) hlavní části zbraní, jimiž jsou hlavně a závěry a další samostatně dodávané části zbraní, kterými jsou hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby;

g) historické zbraně a jejich napodobeniny.

a) opravna, jíž byla taková zbraň svěřena k opravě;

b) každý vlastník.

a) vlastník zbraně na výzvu státní zkušebny. Návrh na výzvu může státní zkušebně předložit národní výbor, Sbor národní bezpečnosti, Svaz pro spolupráci s armádou a myslivecká organizace;

b) vlastník zbraně, má-li za to, že bezpečnost zbraně utrpěla používáním nebo jiným způsobem;

c) opravna po provedení opravy, která mohla mít vliv na bezpečnost zbraně, popřípadě shledá-li, že na zbrani byla provedena nepřípustná úprava.

a) výměna namáhané části, při které bylo uskutečněno přizpůsobení;

b) oprava, při níž došlo k změně rozměrů důležitých z hlediska bezpečnosti zbraně;

c) oprava, která může vyvolat sníženou odolnost zbraně vůči namáhání tlakem při výstřelu.

a) zhotovení vložkované nábojové komory brokové hlavně;

b) zhotovení nesamonosných vložek nábojové komory kulové hlavně nebo nesamonosných vložných hlavní; nesamonosnými díly se rozumějí ty, jež nejsou schopny samy o sobě trvale snášet provozní tlak;

– nová ráž zbraně namáhá hlaveň vyšším tlakem a v její pevnosti přitom není dostatečná rezerva;
c) přestavby, u nichž
– nová ráž zbraně namáhá závěr větší zpětnou silou a v jeho pevnosti přitom není dostatečná rezerva;
– vývrt hlavně neodpovídá svými rozměry nové ráži hlavně.

a) hlavně a závěry prasklé a v nebezpečných místech zavařované;

b) hlavně s místy porézními nebo necelými a hlavně celkově nebo místně zeslabené;

c) hlavně deformované (s výjimkou drobných deformací připuštěných požadavky a podmínkami zkoušky);

d) kulové hlavně s příliš zvětšeným vývrtem;

e) nepřípustné úpravy podle § 4 odst. 3;

f) jiné závažné závady, u nichž v zájmu bezpečnosti státní zkušebna rozhodne, že nemohou být odstraněny opravou.