5. Jednotlivé druhy zbraní a jejich samostatně dodávané hlavní části se podrobí střelbě zkušebními náboji takto:

a) Zbraně s hladkým vývrtem nabíjené zezadu a určené na brokové náboje se zkoušejí dvěma výstřely na hlaveň, které dávají předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech. Pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí zbraně se navíc vystřelí nejméně jeden spotřební náboj z každé hlavně. Předepsané tlaky v MPa (rozumí se střední hodnota maximálního tlaku zjišťovaná tlakoměrnými válečky) a předepsaná místa jsou:

Ráž	Tlak na tlakoměru v MPa č.
	1.	2.	1.	2.
	při zkoušce
	běžné		vyšší
12 a větší	85	50	120	50
16	90	50	120	50
20 a menší	95	50	120	50

Poznámka:
Tlakoměrem č. 1 se rozumí měřicí místo vzdálené 17 až 32 mm od dna lůžka závěru. Tlakoměrem č. 2 se rozumí měřicí místo vzdálené (162±2) mm od tohoto dna.
Vyšší zkouška se uplatní, jestliže mají být ve zkoušené zbrani použity spotřební náboje, jejichž střední hodnota maximálního tlaku převýší při měření tlakoměrnými válečky:
65 MPa u ráže 12 a větší,
68 MPa u ráže 16,
72 MPa u ráže 20 a menší.

b) Zbraně s drážkovaným vývrtem (kulovnice, malorážky, pistole a revolvery) nabíjené zezadu se zkoušejí zkušebními náboji, které dávají na předepsaných místech předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) a nejméně jedním spotřebním nábojem na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí maximální tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší, než je přípustná střední hodnota maximálního tlaku spotřebního náboje dané ráže.
Počet zkušebních nábojů je:
– 2 náboje na každou hlaveň u dlouhých zbraní s provozním tlakem 180 MPa a více,
– 1 náboj na každou hlaveň u dlouhých zbraní s provozním tlakem menším než 180 MPa,
– 2 náboje na každou hlaveň u pistolí bez ohledu na výši jejich provozního tlaku,
– 1 náboj na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů), bez ohledu na velikost provozního tlaku.
Hodnotami provozních tlaků se rozumí střední hodnoty maximálních tlaků zjišťované tlakoměrnými válečky. Předepsaná místa se stanovují technickými normami.

c) Expanzní přístroje a zbraně, u nichž je tlak spotřebního střeliva nahrazen úsťovou energií střely, se zkoušejí dvěma výstřely zkušebního střeliva z každé hlavně nebo nábojové komory, je-li od hlavně oddělena. Zkušební střelivo musí vyvíjet nejméně o 10 % větší hodnotu úsťové energie, než je přípustná střední hodnota energie spotřebního střeliva dané ráže. Funkce se ověřuje nejméně jedním výstřelem spotřebního střeliva z každé hlavně nebo nábojové komory.

d) Napodobeniny historických zbraní určených výhradně jen na černý prach se zkoušejí dvěma výstřely se zkušební náplní na každou hlaveň, je-li nábojová komora součástí hlavně, a nejméně jedním výstřelem se zkušební náplní na každou nábojovou komoru, je-li tato od hlavně oddělena (např. u revolverů).
Zkušební náplně jsou tvořeny střelou a prachem v množství předepsaném technickou normou pro danou ráž a druh zbraně. Historické zbraně nabíjené ústím hlavně, určené výhradně jen na černý prach a vybavené pro každou hlaveň buď perkusním zámkem s komínkem (pistonem) na čepičkovou zápalku nebo křesadlovým zámkem francouzského typu, se zkoušejí dvěma výstřely se sníženou zkušební náplní černého prachu na každou hlaveň; zkušební náplň je předepsána technickou normou.

e) Kulobrokové zbraně se zkoušejí tak, že se každá hlaveň podrobí odpovídajícímu počtu výstřelů zkušebních, popřípadě spotřebních nábojů.

f) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební.

g) Výměnné hlavně, vložné hlavně a vložné nábojové komory se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu zbraně (nevztahuje se na vložné hlavně a vložné nábojové komory, homologované jako typ).

h) Samostatně dodávané hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně. Je-li závěr určen pro více různých ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji; kritériem namáhání je zde síla působící na závěr.

i) Plynové zbraně se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším, než je nejvyšší tlak provozní; měřítkem zvýšení tlaku může též být zvýšení úsťové energie střely o 10 %.