DRUHY NOTÁŘSKÝCH POPLATKŮ

Notářský poplatek za úkony
(K § 2 až 7 zákona)

Notářský poplatek z převodu nebo přechodu nemovitostí
(K § 8 až 11 zákona)

Notářský poplatek z dědictví
(K § 12 až 16 zákona)

Notářský poplatek z darování
(K § 17 až 21 zákona)

(1) Jde-li o smlouvu o výměně nemovitostí, je základem poplatku cena nemovitosti, jejíž cena je nejvyšší.

(2) Je-li předmětem notářského úkonu opětující se plnění, je základem poplatku součet cen všech opětujících se plnění. Jde-li o plnění na dobu neurčitou, na dobu života nebo na dobu delší než pět let, považuje se za jeho cenu pětinásobek ceny ročního plnění. Totéž platí o ceně práv, která lze vykonávat opětovně.

(3) Nelze-li cenu předmětu notářského úkonu určit, je základem poplatku cena 3000 Kčs.

(1) Převod nebo přechod nemovitosti je úplatný tehdy, jestliže úplata za nemovitost byla skutečně poskytnuta nebo je-li nabyvatel zavázán ji poskytnout. Přitom je nerozhodné v jakém plnění a v jaké výši se úplata poskytuje.

(2) Nabývá-li spoluvlastník při reálném rozdělení společné nemovitosti její část v ceně převyšující hodnotu jeho podílu, považuje se nabytí nemovitosti nad tuto hranici, pokud je úplatné, za úplatný převod nemovitosti.

(1) Pro zjištění výše základu poplatku je rozhodná cena nemovitosti ke dni, kterým vlastnictví k ní přešlo.

(2) Ustanovení § 2 odst. 2 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.

(1) Majetkem se pro účely notářských poplatků z dědictví rozumějí věci, pohledávky a jiná práva, získaná děděním nebo jinak nabytá bezúplatně úmrtím občana.

(2) Z nemovitého majetku, který je v tuzemsku, se vybírá poplatek bez zřetele na státní příslušnost nebo bydliště zůstavitele; z nemovitého majetku, který je v cizině, se poplatek nevybírá.

(3) Byl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z veškerého jeho movitého majetku včetně movitého majetku, který je v cizině. Nebyl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z jeho movitého majetku, pokud je v tuzemsku.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

(1) Základem poplatku je cena dědického podílu každého dědice po srážce dluhů zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, dále přiměřených nákladů spojených s pohřbem zůstavitele a ceny jiných povinností uložených v řízení o dědictví, jakož i po srážce dědické dávky, které se musí prokazatelně platit jinému státu z majetku v cizině, byl-li též předmětem poplatku.

(2) Ustanovení § 2 odst. 2 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.

(1) Poplatník je povinen ohlásit k vyměření poplatku ve lhůtě stanovené zákonem i majetek, který státní notářství v řízení o dědictví neprojednává.

(2) Ohlášení není třeba, jestliže byl ve lhůtě stanovené zákonem sepsán podle notářského řádu protokol o předběžném šetření nebo protokol o projednání dědictví, a obsahuje-li protokol potřebné údaje o majetku zůstavitele.

(1) Poplatek z darování se vybírá z nabytí vlastnictví, pohledávek a jiných majetkových práv, pokud k němu dochází zcela nebo zčásti bezúplatně, a z jiného majetkového prospěchu na základě právního úkonu. Plnění na základě zákonné povinnosti není předmětem poplatku.

(2) Nabývá-li spoluvlastník při reálném rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky věci její část v ceně převyšující hodnotu jeho podílu bez úplaty, považuje se bezúplatné nabytí věcí nad tuto hranici za darování.

(3) Poplatek se vybírá i z movitých věcí darovaných z ciziny nabyvateli v tuzemsku nebo z tuzemska na nabyvatele v cizině nebo movitých věcí dovezených nabyvatelem z ciziny do tuzemska, které byly pořízeny z prostředků darovaných v cizině.

(1) U movitých věcí převedených bezúplatně z ciziny se od ceny věci odečítá clo zaplacené při dovozu.

(2) Ustanovení § 2 odst. 2 o určení ceny opětujících se plnění platí obdobně.