NÁHRADY PŘI PŘELOŽENÍ NA PRACOVIŠTĚ V JINÉ OBCI A PŘI PŘIJETÍ
Náhrady při přeložení bez časového omezení

(1) Ženatému pracovníku, který v důsledku přeložení žije odloučeně od své rodiny pro nedostatek přiměřeného bytu v obci přeložení, náleží na úhradu vyšších výdajů za stravu a ubytování odlučné za podmínky, že od něho nelze požadovat, aby denně dojížděl do obce přeložení, a prokáže-li, že učinil opatření k získání bytu v této obci.

(2) Odlučné činí po dobu prvních tří měsíců 62 Kčs, po třech měsících 35 Kčs a po jednom roce 21 Kčs denně. Pokud výdaje za ubytování v prvních 14 dnech pobytu v obci přeložení činí více než 5 Kčs denně, hradí se pracovníku též rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování.

(3) Organizace může zajistit pracovníkovi bezplatné stravování a ubytování, a to především v závodním zařízení; v tomto případě odlučné pracovníku nenáleží. Hodnota bezplatného stravování může činit nejvýše částky uvedené v odstavci 2 snížené o 5 Kčs denně. Zajistí-li organizace pracovníku jen bezplatné stravování, náleží mu odlučné ve výši 5 Kčs denně, popřípadě též rozdíl podle odstavce 2 druhé věty. Zajistí-li mu organizace jen bezplatné ubytování, krátí se odlučné o 5 Kčs denně; pro náklady organizace na bezplatné ubytování pracovníka platí obdobně ustanovení poslední věty § 8 odst. 2.

(4) Organizace poskytuje pracovníku odlučné nejdéle po dobu dvou let včetně doby, po kterou mu zajistila bezplatné stravování a ubytování podle předchozího odstavce. Při dalším přeložení pracovníka do jiné obce se tato doba počítá znovu.

(5) Odlučné náleží pracovníku též v případě, že v obci přeložení se přechodně zdržuje též druhý manžel nebo jiný rodinný příslušník. Odlučné nepřísluší, pokud druhý manžel má v této obci trvalý pobyt.

(6) Organizace zastaví výplatu odlučného dnem přestěhování pracovníka do bytu v obci přeložení, nejdéle však do 30 dnů po odevzdání a převzetí bytu, popř. po jeho nabytí a uvolnění nebo dnem, kdy pracovník odmítne přijmout přiměřený byt v obci přeložení.

(1) Ženatému pracovníku, od něhož lze požadovat, aby se denně vracel z obce přeložení do obce pobytu, nebo který se do této obce skutečně denně vrací, poskytne organizace místo odlučného

a) náhradu prokázaného jízdného (při jízdě vlakem za druhou vozovou třídu) za cesty z obce pobytu do obce přeložení a zpět,

b) stravné v částce 16 Kčs, trvá-li jeho nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin; tato doba počíná okamžikem, kdy pracovník musí nejpozději opustit byt, a končí okamžikem, kdy se do bytu může nejdříve vrátit.

(2) Součet náhrad podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného.

(3) Organizace může s pracovníkem dohodnout, je-li to pro ni hospodárné, že při denním návratu do obce pobytu použije pracovník vlastního osobního vozidla nebo jiného vlastního dopravního prostředku a že mu přitom poskytne náhradu ve výši jízdného, které by mu příslušelo při použití veřejného hromadného dopravního prostředku podle odstavce 1 písm. a).

(4) Náhrady při denním návratu do obce pobytu náležejí jen pracovníku, který by jinak měl nárok na odlučné, kdyby neměl možnost se denně vracet z obce přeložení do obce pobytu, a pouze po dobu, po kterou by mu odlučné bylo poskytováno.

(5) Je-li pracovník, kterému se poskytují náhrady podle předchozích ustanovení, vyslán na pracovní cestu, poskytne mu organizace stravné podle § 7, jestliže je to pro něho výhodnější, a ostatní náhrady náležející při pracovní cestě.

(1) Při přestěhování pracovníka (ženatého i svobodného) v důsledku přeložení poskytne mu organizace

a) prokázané jízdní výdaje za cestu pracovníka a jeho rodinných příslušníků z dosavadní obce pobytu do nové obce pobytu jako při pracovní cestě,

b) prokázané výdaje za přepravu bytového zařízení, svršků a ostatních předmětů osobního vlastnictví pracovníka a jeho rodinných příslušníků a za pojištění přepravovaných předmětů.

(2) Organizace může pracovníku poskytnout i úhradu prokázaných výdajů za vymalování a menší úpravy nového bytu, nejvýše však do částky 900 Kčs.

(1) Při přeložení pracovníka (ženatého i svobodného) na určitou dobu náležejí mu náhrady jako při pracovní cestě; trvá-li toto přeložení déle než jeden rok, přísluší mu odlučné podle § 13 a 14. Jestliže lze od pracovníka požadovat, aby se denně vracel z obce přeložení do obce pobytu, nebo jestliže se pracovník do obce pobytu skutečně denně vrací, náležejí mu jen náhrady uvedené v § 15.

(2) Při přeložení na dobu určitou není třeba, aby pracovník učinil opatření k získání bytu v obci přeložení.

(1) Organizace může pracovníku, kterého přijímá do pracovního poměru, poskytnout v odůvodněných případech náhrady uvedené v § 12 až 15 a v § 16 odst. 1 nebo některé z nich při splnění podmínek stanovených v těchto ustanoveních.

(2) Odůvodněnými případy podle předchozího odstavce se rozumí přijetí odborníků nebo jiných pracovníků těch povolání, v kterých jich má organizace nedostatek.

(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na pracovníky přijímané v náboru prováděném národními výbory.