ČÁST I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejných práv a stejné právní ochrany ve věcech osobních a majetkových jako její vlastní občané.
(2) Ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku mají občané jedné smluvní strany volný přístup k soudům a dalším orgánům druhé smluvní strany příslušným ve věcech občanských a trestních a jsou oprávněni u těchto orgánů podávat návrhy, aby chránili svá osobní a majetková práva.
(3) Občanskými věcmi uvedenými v této smlouvě se rozumějí i věci rodinné a pracovní.
(4) Ustanovení této smlouvy o občanech smluvních stran se vztahují i na právnické osoby obou smluvních stran.
(1) Soudy, prokuratury a jiné orgány obou smluvních stran činné ve věcech občanských a trestních (dále jen „justiční orgány“) si vzájemně poskytují právní pomoc za podmínek stanovených v této smlouvě.
(2) Justiční orgány si navzájem poskytují právní pomoc výkonem různých úkonů, zejména výslechem svědků, účastníků, obviněných nebo jiných osob, prováděním znaleckých důkazů, sepisováním, zasíláním a doručováním písemností.
(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, justiční orgány smluvních stran se stýkají prostřednictvím ústředních orgánů.
(2) Pro účely této smlouvy se ústředními orgány rozumí:
a) na straně Československé socialistické republiky:
- Generální prokuratura Československé socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky
b) na straně Vietnamské socialistické republiky:
- Nejvyšší lidová prokuratura
- ministerstvo spravedlnosti Vietnamské socialistické republiky.
§ 4
Článek 4
Jazyk
Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, orgány smluvních stran používají při vzájemném styku při provádění této smlouvy svých úředních jazyků nebo ruského jazyka.
(1) Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, právní pomoc se poskytuje na základě dožádání podle právního řádu toho státu, v němž se poskytuje.
(2) Dožádání a písemnosti k němu připojené musí být příslušným orgánem podepsány a orazítkovány. Má-li být k písemnosti připojen překlad, musí být ověřen k tomu oprávněným tlumočníkem nebo státním orgánem nebo diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem jedné ze smluvních stran.
(3) Při vzájemné právní pomoci mohou orgány smluvních stran používat vlastních tiskopisů.
(4) Dožádání musí obsahovat:
a) označení dožadujícího justičního orgánu,
b) označení dožádaného justičního orgánu,
c) přesné označení věci, v níž se právní pomoc žádá, s uvedením předmětu a účelu dožádání a údajů potřebných pro jeho vyřízení,
d) jména, příjmení, občanství, bydliště, stav a zaměstnání nebo povolání účastníků, obviněných, obžalovaných, odsouzených, svědků, popřípadě poškozených,
e) jména a příjmení a adresy právních zástupců, byli-li ustanoveni.
(5) Dožádání o doručení musí obsahovat kromě údajů uvedených v odstavci 4 tohoto článku přesnou adresu adresáta a označení písemností, jež mají být doručeny.
(6) Je-li žádáno o provedení výslechu, dožádání musí obsahovat také otázky, které mají být položeny.
(7) Dožádání v trestních věcech musí obsahovat též právní označení a popis spáchaného činu a podle možnosti data narození obviněných a jména jejich rodičů.
(1) Při vyřizování dožádání se postupuje podle článku 5 odst. 1 této smlouvy. Na žádost dožadujícího orgánu může být dožádání vyřízené způsobem uvedeným v dožádání, pokud to není v rozporu s právním řádem dožádaného státu.
(2) Dožádaný justiční orgán včas sdělí dožadujícímu justičnímu orgánu, na jeho žádost, místo a čas vyřízení dožádání.
(3) Není-li dožádaný orgán příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je bezodkladně příslušnému orgánu.
(4) Jestliže dožádání nemohlo být vyřízeno, dožádaný orgán písemnosti vrátí a sdělí příčiny, které zabránily vyřízení dožádání.
(5) Jestliže není známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, učiní orgán dožádané strany opatření ke zjištění místa jejího pobytu.
(1) Písemnosti z oblasti občanského práva, jež mají být doručeny osobám, které mají bydliště na území druhé smluvní strany, se připojují k žádosti o doručení ve dvou vyhotoveních.
(2) Jestliže písemnost, jež má být doručena, není vyhotovena v jazyce dožádané smluvní strany nebo k ní není připojen překlad do tohoto jazyka, dožádaný orgán doručí písemnost adresátovi pouze, je-li ochoten ji dobrovolně přijmout.
(3) Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručování dožádané smluvní strany. V dokladu musí být uvedeno místo, datum a způsob doručení.
(4) Jestliže písemnost nelze na uvedené adrese doručit, učiní dožádaný orgán opatření ke zjištění místa pobytu adresáta. Nemůže-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a současně písemnost vrátí.
(5) Na žádost dožadujícího orgánu zařídí dožádaný orgán v mezích předpisů platných na území dožádané smluvní strany, aby písemnost byla doručena adresátu do vlastních rukou.
§ 8
Článek 8
Doručování vlastním občanům
Smluvní strany mohou doručovat písemnosti vlastním občanům také prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů. V tomto případě nelze použít donucovací prostředky.
(1) Svědek nebo znalec, který má bydliště na území jedné smluvní strany, není povinen se na předvolání orgánu druhé smluvní strany dostavit. Předvolání proto nesmí obsahovat žádné pohrůžky použití donucovacích opatření pro případ nedostavení se.
(2) Svědek nebo znalec, který má bydliště na území jedné smluvní strany a který se dostavil na předvolání k justičnímu orgánu druhé smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství trestně stíhán ani podroben omezení osobní svobody za čin, který spáchal před překročením hranic dožadující smluvní strany, nelze na něm vykonat trest za takový čin uložený ani nemůže být trestně stíhán nebo podroben omezení osobní svobody v souvislosti s předmětem řízení.
(3) Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnost není již nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během které svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
(4) Předvolané osoby mají nárok na náhradu svých výdajů na cestu a pobyt a ušlého výdělku. Znalci mají kromě toho nárok na vyplacení znalečného. V předvolání bude uveden druh náhrady, na kterou mají zmíněné osoby nárok; na jejich žádost jim bude vyplacena záloha na krytí příslušných výdajů.
(5) Je-li osoba předvolaná jako svědek ve vazbě na území dožádané smluvní strany, mohou orgány této smluvní strany, uvedené v článku 3 odst. 2 této smlouvy zařídit její dopravení na území dožadující smluvní strany pod podmínkou, že tam bude nadále držena ve vazbě a po skončení výslechu bezodkladně vrácena.
(1) Každá smluvní strana nese náklady právní pomoci, které vznikly na jejím území.
(2) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán oznámí výši vzniklých nákladů. Jestli tyto náklady budou uhrazeny, zůstanou dožadující smluvní straně.
§ 11
Článek 11
Zjišťování adres
Příslušné orgány smluvních stran si vzájemně pomáhají při zjišťování adres osob, zdržujících se na jejich území, je-li toho třeba k uplatnění práv jejich občanů.
§ 12
Článek 12
Právní informace
Ústřední orgány obou smluvních stran si na žádost zasílají informace o právních předpisech, které platí nebo platily na území jejich států, spolu s jejich zněním, jakož i informace o právních otázkách a o právní praxi.
(1) Listiny vydané nebo ověřené příslušnými orgány ve stanovené formě na území jedné smluvní strany mohou být použity bez dalšího ověření na území druhé smluvní strany. Totéž platí také pro podpisy na jiných listinách ověřené podle právních předpisů na území jedné ze smluvních stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje také na opisy a překlady listin, které byly ověřeny příslušným orgánem.
(3) Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za veřejné, mají povahu veřejných listin i na území druhé smluvní strany.
§ 14
Článek 14
Odmítnutí právní pomoci
Poskytnutí právní pomoci podle této smlouvy může být odmítnuto, jestliže dožádaná smluvní strana má za to, že poskytnutím právní pomoci by byla porušena její svrchovanost nebo bezpečnost nebo kdyby bylo v rozporu se základními zásadami jejího právního řádu.