(1) Pojištění hospodářských zvířat chovaných zemědělskou organizací se vztahuje na jejich uhynutí, utracení nařízené veterinářem podle předpisů o veterinární péči⁵) (dále jen „veterinář“) nebo příslušným orgánem národního výboru a na nutnou porážku, k nimž došlo z důvodu

a) onemocnění nákazou nebo podezření z nákazy, kterou se pro účely tohoto pojištění rozumí velmi nebezpečná nebo nebezpečná nákaza,¹) popřípadě infekční nebo parazitární onemocnění, které se projevuje obdobně jako velmi nebezpečná nebo nebezpečná nákaza, a o němž tak rozhodne federální ministerstvo zemědělství a výživy v dohodě s ministerstvy zemědělství a výživy republik,

b) jiného hromadného onemocnění infekčního nebo parazitárního původu v době jeho trvání, nejpozději však do konce lhůty, pokud byla k jeho zdolání stanovena ozdravovacím plánem nebo jiným opatřením příslušného orgánu,

c) hromadného onemocnění způsobeného látkou škodlivou zdraví, pokud nebylo způsobeno krmivem, jehož zdravotní závadnost byla smyslově zjistitelná bezprostředně před prvním podáním, nebo vědomým podáním krmiva určeného pro jiný druh nebo kategorii zvířat,

d) prudkého nadmutí funkčně vyvinutého bachoru, jímž byl hromadně postižen skot, ovce a kozy, byla-li jeho příčinou nadměrná bakteriální a enzymatická činnost,

e) zasažení hospodářského zvířete elektrickým proudem,

f) přerušení dodávky elektrického proudu, které pracovníci nebo členové zemědělské organizace nezavinili,

g) poškození hospodářského zvířete způsobeného v přímé souvislosti

1. s nařízenou imunizací proti nákazám, s úkony pro diagnostické účely, s odčervováním, s tlumením poruch reprodukce, s kastrací a s inseminací prováděných na zdravých hospodářských zvířatech odbornými pracovníky oprávněnými k těmto úkonům,

2. se závěrečnou dezinfekcí, dezinsekcí nebo deratizací.