§ 1
§ 1
Věřitelský dopravní podnik, který má pohledávky z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům, může oznámit Ústřednímu úřadu přehled pohledávek se žádostí o pomoc při jejich vymáhání; za tímto účelem vyzve Ústřední úřad dlužnický dopravní podnik, aby dlužnou částku zaplatil nebo sdělil důvody pro odmítnutí platby.
§ 2
§ 2
Uzná-li Ústřední úřad, že odmítnutí je dostatečně zdůvodněno, navrhne stranám, aby se obrátily na příslušný soud nebo na rozhodčí soud podle článku 12 § 2.
§ 3
§ 3
Je-li Ústřední úřad názoru, že částka je zcela nebo zčásti dluhem, může po případném vyslechnutí znalce prohlásit, že dluhující dopravní podnik je povinen dlužnou částku zcela nebo částečně složit u Ústředního úřadu; složená částka zůstane deponována, dokud nebude příslušným soudem nebo rozhodčím soudem vydáno konečné rozhodnutí.
§ 4
§ 4
Nesloží-li podnik během dvou týdnů částku stanovenou Ústředním úřadem, bude znovu vyzván k jejímu zaplacení s poukazem na následky svého odmítnutí.
§ 5
§ 5
Nebude-li ani této druhé výzvě do dvou měsíců vyhověno, zašle Ústřední úřad členskému státu, jemuž podnik přísluší, zdůvodněnou žádost o přijetí opatření a zejména o přezkoumání, zda mají být i nadále ponechány v seznamu tratě dluhujícího dopravního podniku.
§ 6
§ 6
Prohlásí-li členský stát, že i přes neplacení trvá na zapsání tratí tohoto podniku, nebo neodpoví-li do šesti týdnů na sdělení Ústředního úřadu, vzniká právní domněnka, že přebírá záruku za úhradu všech pohledávek z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům.