(1) Celnice rozhodne, zda a za jakých podmínek propustí zboží do vázaného oběhu, jak má být zajištěna jeho totožnost, zda a v jaké výši má být složena celní jistota. Nepředloží-li účastník celního řízení vhodný návrh na způsob složení celní jistoty, stanoví jej celnice.

(2) Totožnost zboží se zajišťuje podle povahy zboží a účelu dovozu nebo vývozu přiložením celní závěry, otiskem úředního razítka, pečetí, přesným popisem, vyobrazením, odebráním vzorků, sepsáním továrních značek a výrobních čísel nebo jiným vhodným způsobem.

(3) Cizozemské celní závěry, značky, čísla nebo jiná označení uvedená na zboží a v průvodních dokladech potvrzených celními orgány jiných států je možno uznat za podmínky, že pro zajištění totožnosti zboží poskytují spolehlivou záruku.

(4) Neobchodní zboží nacházející se ve vázaném oběhu může být zcizeno nebo s ním jinak nakládáno jen se souhlasem celnice.

(5) Při propuštění zboží do vázaného oběhu stanoví celnice lhůtu k jeho opětovnému předložení celnici nebo ke zpětnému vývozu nebo dovozu.

(6) Na návrh účastníka celního řízení může celnice propustit zboží z vázaného oběhu ke zpětnému vývozu nebo dovozu, nebo do volného oběhu. Vázaný oběh je možno rovněž ukončit za podmínky, že se účastník celního řízení vzdá zboží ve prospěch státu nebo celnice vysloví souhlas se zničením zboží nebo jeho znehodnocením na náklad účastníka celního řízení. Celnice může přijmout vzdání se zboží ve prospěch státu, nevzniknou-li tím žádné náklady, kromě nákladů souvisejících s jeho prodejem.