(1) Občan uvedený v § 1 má ode dne následujícího po dni uvolnění nárok na starobní důchod, jestliže

a) byl zaměstnán nejméně 25 roků,

b) do dovršení věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení mu chybějí ke dni uvolnění nejvýše dva roky a

c) příslušný státní orgán mu nemůže zajistit vhodné zaměstnání.²)