(1) Pečovatelskou službu poskytují národní výbory těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti a další životní potřeby nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou, pokud jim potřebnou péči neposkytují rodinní příslušníci.

(2) Pečovatelská služba se poskytuje občanům v jejich domácnostech včetně domácností v domech s pečovatelskou službou, v zařízeních pečovatelské služby (§ 128 této vyhlášky), popřípadě v domácnostech dobrovolných pracovníků pečovatelské služby v pracovní době v pracovních dnech. Pokud nelze zajistit pomoc jinak, poskytne se pečovatelská služba i v noci a ve dnech pracovního klidu.

(3) Pečovatelská služba se poskytuje za plnou nebo částečnou úhradu podle přílohy č. 1 této vyhlášky s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, příjmu a majetkovým poměrům občana a jeho rodinných příslušníků. Přihlíží se též k pravidelným výdajům na výživu, ostatní osobní potřeby a náklady na domácnost.⁷) Úkony pečovatelské služby, kterými jsou zabezpečovány nezbytné životní potřeby, se poskytují bezplatně.

(4) Pečovatelská služba se poskytuje bezplatně sociálně potřebným občanům, účastníkům odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje 70letým a starším. Ve zvlášť odůvodněných případech s přihlédnutím k zdravotnímu stavu nebo sociálním poměrům lze poskytnout pečovatelskou službu bezplatně účastníkům odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje, kteří nedosáhli věk 70 let.