(1) Střelmistr musí v přítomnosti předáka měřit v místě odstřelu koncentraci metanu

(2) Koncentrace metanu se musí měřit před nabíjením vývrtů i v okruhu 25 m od místa odstřelu, a to i v sousedních důlních dílech přilehlých k místu odstřelu; v dobývkách směrem k závalu jen potud, pokud je to bezpečně možné.

(3) Koncentrace metanu se musí měřit podle odstavce 2 i v důlním díle, které se přiblíží na vzdálenost menší než 10 m k místu odstřelu, nebo které je s místem odstřelu spojené neutěsněným vrtem.

(4) Kromě případů uvedených v odstavcích 1 až 3 musí střelmistr měřit před nabíjením vývrtů koncentrace metanu

(5) Koncentrace metanu se musí měřit také v prostorech pod stropem, když je strop obnažený, nebo pod zapažením, když je strop vyztužený a založený.

(6) Odpálit se musí bez prodlení po posledním měření koncentrace metanu v místě odstřelu a na stanovišti odpalu.

a) před nabíjením vývrtů,

b) bezprostředně před odchodem na místo odpalu,

c) po provedení odstřelu při prohlídce pracoviště.

a) při každém vývrtu, když se zjistí 0,5 % metanu a více při měření v nejvyšším místě díla pod stropem. Měření se provede při ústí kontrolovaného vývrtu, a to v místě situovaném 10 cm před a 10 cm nad jeho vyústěním na čelbu. Když se v tomto místě zjistí vyšší než přípustná koncentrace metanu (§ 112 a 119), nesmí se tento vývrt nabíjet a musí se utěsnit ucpávkou,

b) nad uvolněným uhlím ve smyslu § 98 odst. 2 písm. b),

c) na stanovišti odpalu těsně před provedením odpalu.