DRUŽSTVO

(1) Družstvo je základním článkem družstevnictví.

(2) Družstvo je socialistickou organizací, v níž se sdružují občané, popřípadě organizace, aby společnou činností a společnými prostředky dosahovali lepšího uspokojování svých potřeb a potřeb ostatních občanů a organizací v souladu se zájmy socialistické společnosti.

(3) Družstvo je právnickou osobou; vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

(1) Družstvo provozuje svou činnost samostatně na základě úplného chozrasčotu.

(2) Družstvo hradí své potřeby a náklady z příjmů získaných především ze své hospodářské činnosti, jakož i z dalších finančních zdrojů.

(3) Ze svého zisku družstvo hradí přednostně své povinnosti vůči státu (odvody a daně).

(4) Zisk zbylý po provedení odvodů a daní (dále jen „použitelný zisk“) využívá družstvo samostatně a nelze mu jej odejmout.

(5) Družstvo může vytvářet fondy určené k financování rozšířené reprodukce, k financování výdajů na družstevní společenskou spotřebu, k financování nutných neplánovaných potřeb a výdajů a ke krytí hospodářského rizika, popřípadě k dalším účelům v souladu se stanovami družstva (dále jen „stanovy“).

(1) Družstvo provádí svou činnost na základě zásady družstevní samosprávy.

(2) Členové družstva řídí a kontrolují činnost družstva prostřednictvím členské schůze a volených orgánů v souladu s obecně závaznými právními předpisy a stanovami.

(1) Činnost a územní působnost družstva lze omezovat nebo do ní zasahovat pouze za podmínek a způsobem stanoveným zákonem.

(2) Proti zásahům orgánů hospodářského řízení do své činnosti, které jsou v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, se družstvo může domáhat ochrany u hospodářské arbitráže za podmínek stanovených zákonem.¹)

(3) Orgán hospodářského řízení, který svým zásahem do činnosti družstva způsobil tomuto družstvu majetkovou újmu, je povinen ji nahradit. Podmínky a rozsah náhrady majetkové újmy, jakož i případy, kdy se náhrada neposkytuje, stanoví zákon.¹)

(4) Způsobilo-li družstvo svou činností majetkovou újmu státu nebo jinému subjektu, je povinno ji nahradit v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.¹)