OBECNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

(1) Při plnění povinnosti k náhradě devizové škody, kterou způsobil devizový tuzemec jinému devizovému tuzemci porušením smlouvy, lze požadovat náhradu místo v československé měně v devizových prostředcích, v nichž škoda vznikla. Devizovou škodou k tomuto účelu se rozumí majetková újma spočívající ve vynaložení devizových prostředků, jež bylo způsobeno porušením smluvního závazku.

(2) Ke splnění povinnosti k náhradě devizové škody lze použít převodu práva na zpětnou koupi devizových prostředků podle § 13 spolu se zaplacením náhrady škody v československé měně nebo devizových prostředků na devizovém účtu.

(1) Devizové povolení udělené devizovému tuzemci nebo devizovému cizozemci podle dosavadních devizových předpisů se považuje za devizové povolení podle tohoto zákona, jestliže se i podle jeho ustanovení nadále vyžaduje.

(2) Všeobecná devizová povolení vydaná podle dosavadních devizových předpisů pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(1) Devizové účty zřízené podle dosavadních předpisů, jakož i právo na zpětnou koupi deviz od devizového peněžního ústavu (§ 13 odst. 3), vzniklé před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány a po nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí jeho ustanoveními.

(2) Lhůty stanovené devizovému tuzemci ke splnění povinnosti podat hlášení do devizové evidence (§ 9) a ke splnění nabídkové povinnosti (§ 12), jež počnou běžet podle dosavadních devizových předpisů a neskončí před nabytím účinnosti tohoto zákona, nadále běží a skončí teprve uplynutím 30 dnů od počátku jejich běhu.

a) zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství,

b) vyhláška federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 143/1970 Sb., kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 74/1978 Sb. a vyhlášky č. 91/1987 Sb.