ZŘIZOVÁNÍ, SPRÁVA A ČINNOST PROTIALKOHOLNÍ ZÁCHYTNÉ STANICE

(1) Protialkoholní záchytnou stanici (dále jen „záchytná stanice“) podle potřeby zřizuje a spravuje národní výbor¹) v místě, v němž je možnost zajistit specializovanou léčebně preventivní péči. Záchytná stanice se zřizuje především v místech s naléhavou potřebou ochrany před nadměrným požíváním alkoholických nápojů. V místech, kde by záchytná stanice nebyla dostatečně využita pro malý počet případů, lze zřídit záchytnou stanici pro větší územní celek spadající do působnosti několika národních výborů.

(2) Záchytnou stanici vede lékař.

(1) O přijetí do záchytné stanice, o potřebě a způsobu nezbytného ošetření, o délce pobytu a propuštění osoby rozhoduje službu konající lékař. Přitom vychází nejen z výsledků vlastního vyšetření, ale i z výsledků konziliárních a laboratorních vyšetření, z údajů osob, které postiženého do záchytné stanice dopravily, a z dalších informací.

(2) Jde-li o osobu s těžkým stavem otravy alkoholem, se zraněním, popřípadě s jinou poruchou zdraví, která si vyžaduje odborné lékařské ošetření, nepřijímá se do záchytné stanice.

(3) Ze záchytné stanice se propouštějí osoby po vymizení alkoholického opojení. Je-li v záchytné stanici umístěna osoba mladší 18 let, vyrozumí se před propuštěním její zákonný zástupce, popřípadě jiná osoba odpovědná za její výchovu.

(4) Oděv, peníze, jiné cennosti a doklady umísťované osoby přejímá pověřený pracovník záchytné stanice za přítomnosti další osoby, která písemně toto převzetí potvrdí. Při propouštění odevzdá pracovník záchytné stanice převzatý oděv, peníze, jiné cennosti a doklady ošetřované osobě, která převzetí písemně potvrdí.

(5) Pracovníkům záchytné stanice mohou se souhlasem lékaře pomáhat v rámci léčby prací i osoby, jimž se poskytuje ambulantní nebo ústavní protialkoholní a protitoxikomanická péče.

(6) Nemohou-li pracovníci záchytné stanice zvládnout agresívní chování umísťované osoby vlastními prostředky, vyžádají si součinnost útvaru Sboru národní bezpečnosti.²)

(1) Národní výbory zabezpečují dopravu osob do záchytné stanice vozidly zdravotnických zařízení, je-li to ze zdravotního hlediska potřebné. Podle místních podmínek mohou národní výbory zabezpečovat dopravu těchto osob do záchytné stanice k tomu účelu určeným vozidlem. V ostatních případech zabezpečují národní výbory dopravu osob do záchytné stanice prostřednictvím útvarů Sboru národní bezpečnosti.³)

(2) Zdravotničtí pracovníci si vyžádají při dopravě zachycené osoby do záchytné stanice vozidlem zdravotnického zařízení, popřípadě vozidlem národního výboru součinnost útvaru Sboru národní bezpečnosti,²) jestliže se tato osoba chová agresívně a přímo ohrožuje pracovníky nebo zařízení státní zdravotní správy.

(1) Každé ošetření zachycené osoby je záchytná stanice povinna oznámit ordinaci protialkoholní a protitoxikomanické péče (dále jen „ordinace“) podle trvalého pobytu, popřípadě místa, kde tato osoba pracuje nebo se zdržuje. Jde-li o osobu mladší 18 let, je záchytná stanice povinna oznámit její ošetření též jejímu zákonnému zástupci, popřípadě jiné osobě odpovědné za její výchovu⁴) a dále též příslušnému dorostovému, popřípadě obvodnímu dětskému lékaři.

(2) Zjistí-li pracovník záchytné stanice, že ošetřovaná osoba je ve stavu pracovní neschopnosti, oznámí její zachycení příslušnému obvodnímu lékaři a komisi národního pojištění příslušného odborového orgánu působícího v organizaci, k níž je zachycená osoba v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, popřípadě jinému orgánu, který plní úkoly nemocenského pojištění.

(1) V záchytné stanici se provádí u zachycených osob odběr krve ke zjištění koncentrace alkoholu. Nelze-li z důvodu nebezpečí pro zdraví osoby odběr krve uskutečnit,⁵) provede se odběr moče.

(2) Odběr krve nebo moče lze provést při přijetí do záchytné stanice, v době pobytu v záchytné stanici nebo při propuštění. O provedených odběrech se vedou přesné záznamy. Odběr krve nebo moče se provádí na vyžádání oprávněných orgánů,⁶) popřípadě na žádost zachycené osoby.