(1) Pracovníkům, které v důsledku organizační změny nemůže dále zaměstnávat podle pracovní smlouvy, organizace zabezpečuje, jestliže to umožňuje charakter organizační změny, jejich další pracovní uplatnění ve vhodném zaměstnání především na jiných svých pracovištích; za tím účelem jim navrhne změnu sjednaných pracovních podmínek,¹⁰) popřípadě rekvalifikaci potřebnou pro jejich další pracovní uplatnění v organizaci.

(2) Pracovníkům, kterým organizace nemůže zabezpečit další pracovní uplatnění ve vhodném zaměstnání podle odstavce 1 a které uvolňuje (dále jen „uvolňovaní pracovníci“ a „uvolňující organizace“) napomáhá uvolňující organizace jejich umístění ve vhodném zaměstnání v jiných organizacích. Uvolňující organizace přitom účinně spolupracuje s organizacemi, které uvolňované pracovníky přijímají do zaměstnání, a podle potřeby tuto spolupráci zabezpečuje za účasti nadřízeného orgánu (orgánu hospodářského řízení).¹¹)

(3) Uvolňující organizace průběžně informuje nadřízený orgán (orgán hospodářského řízení) a okresní národní výbor, v jehož obvodu má své sídlo, o počtech a kvalifikační struktuře uvolňovaných pracovníků, pro které není zabezpečeno další pracovní uplatnění ve vhodném zaměstnání, a podle jejich pokynů s nimi spolupracuje při stanovení programu opatření pro umístění těchto uvolňovaných pracovníků, jestliže je potřebné jej zpracovat, a podle zpracovaného programu postupuje.

(4) Při organizačních změnách prováděných na základě programu strukturálních změn národního hospodářství schváleného příslušnou vládou, v jejichž důsledku bude docházet k uvolňování pracovníků, se postupuje, pokud příslušná vláda stanovila zvláštní opatření pro další pracovní uplatnění a umístění uvolňovaných pracovníků ve vhodném zaměstnání, podle těchto zvláštních opatření.