Část II.
Zásady vnitrostátní politiky

1. Každý členský stát s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a zvyklostem a po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků má stanovit, provádět a pravidelně přezkušovat celkovou vnitrostátní politiku týkající se bezpečnosti a zdraví pracovníků a pracovního prostředí.

2. Cílem této politiky má být předcházet úrazům a újmám na zdraví, které vznikají v důsledku nebo v souvislosti s prací nebo během ní, tím že se sníží na prakticky nejmenší možnou míru příčiny nebezpečí souvisících s pracovním prostředím.

a) navrhování, zkoušení, výběr, nahrazování, umístění, uspořádání, užívání a údržba hmotných složek práce (pracoviště, pracovní prostředí, nástroje, stroje a nářadí, chemické, fyzikální a biologické látky a činitele, pracovní postupy);

b) vztahy mezi hmotnými složkami práce a osobami, které vykonávají práci nebo na ni dohlížejí, jakož i přizpůsobení strojů, nářadí, pracovní doby, organizace práce a pracovních postupů tělesným a duševním schopnostem pracovníků;

c) odborná výchova a další potřebná odborná výchova, kvalifikace a motivace osob, které se jakkoli podílejí na tom, aby se dosáhlo přiměřené úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví;

d) styky a spolupráce na úrovni pracovní skupiny a podniku, a na všech jiných vhodných úrovních včetně národní úrovně;

e) ochrana pracovníků a jejich zástupců proti kárným opatřením pro jejich činnost vykonanou v dobré víře v souladu s politikou zmíněnou v článku 4 této úmluvy.