OCHRANA DOLŮ PROTI VÝBUCHU UHELNÉHO PRACHU

Všeobecná ustanovení

Zneškodňování uhelného prachu

Ochrana proti přenosu výbuchu uhelného prachu

(1) V dole musí být používány vhodné a dostupné technické prostředky a opatření k tomu, aby se co nejvíce omezil vznik uhelného prachu a jeho pronikání do jiných důlních děl.

(2) Jáma, ve které je skipové zařízení pro dopravu uhlí, se nesmí používat jako vtažná.

(3) V používaných důlních dílech, kromě vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být uhelný prach pravidelně odstraňován, a to i když ztratil pro svoji vlhkost schopnost rozvíření. Lhůty pro odstraňování uhelného prachu určí organizace podle intenzity vývinu prachu.

(4) V důlních dílech používaných k chůzi a dopravě musí být běžně odstraňováno spadlé uhlí.

(1) Používaná důlní díla, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být po celém obvodu a v celé délce poprašována inertním prachem, pokud není použito jiného povoleného způsobu zneškodňování.³⁰)

(2) Poprašovat se musí tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 20 %. V důlních dílech, kde je ve větrním proudu povolena zvýšená koncentrace metanu nad 1 %, se musí poprašovat tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 15 %. Poprašování musí být ihned obnoveno, jestliže prachová směs podle rozboru vzorku směsi obsahuje větší podíl hořlavých látek než je stanoveno nebo při zjištění, že se na poprášených místech usadila viditelná souvislá vrstva uhelného prachu.

(3) Pokud poprašováním důlních děl nelze udržet obsah hořlavých látek ve směsi v hodnotách uvedených v odstavci 2, musí být uhelný prach účinně zneškodňován jiným způsobem. Nelze-li ani tak docílit účinného zneškodnění uhelného prachu, musí být vhodnými technickými prostředky zabráněno jeho pronikání do jiných důlních děl. Tyto prostory musí být od ostatních důlních děl izolovány protivýbuchovými uzávěrami.

(4) Určená místa, která jsou stále a po celé ploše tak vlhká, že se prach na nich usazený nedá rozvířit, a místa bez uhelného prachu nemusí být poprašována.

(5) Pracovníci jsou povinni při poprašování používat protiprašné respirátory. Poprašováním nesmí být nikdo zdravotně ohrožován.

(1) Směs inertního a uhelného prachu v důlních dílech musí být pravidelně zkoušena na obsah hořlavých látek tak, aby mohlo být včas obnoveno poprášení. Místa a lhůty pro odběr vzorků prachové směsi určí organizace podle intenzity usazování uhelného prachu. Musí při tom přihlédnout též k umístění elektrických zařízení a k tomu, aby vzorky nebyly ovlivněny vodou použitou při zkrápění apod. Vzorky musí být odebírány nejméně

a) v dlouhém důlním díle v okolí porubu nebo dobývky v úseku do 50 m na výdušné straně jeden vzorek měsíčně a v úseku od 50 do 200 m na výdušné straně jeden vzorek za 2 měsíce,

c) v ostatních dlouhých důlních dílech, kromě míst uvedených v § 154 odst. 4, každých 300 m jeden vzorek za 3 měsíce. Je-li dlouhé důlní dílo kratší než 300 m, musí být i v něm odebírán jeden vzorek za 3 měsíce,

b) v místě s výraznějším prašným zdrojem (u přesypu, zásobníku apod.) v úseku do 50 m ve směru proudění důlních větrů jeden vzorek měsíčně,

d) v místech uvedených v písmenech a) až c), pro která je vydán souhlas závodního dolu se zvýšením koncentrace metanu podle § 83 odst. 5, jeden vzorek za 14 dní.

(2) Odběry vzorků inertního prachu a směsi inertního a uhelného prachu a jejich rozbory musí být prováděny podle zvláštního předpisu.³¹)

(1) Organizace je povinna mít zásobu inertního prachu určeného k poprašování a pro prachové protivýbuchové uzávěry nejméně na jeden týden.

(2) Inertní prach musí být na povrchu uložen v suchých uzavřených prostorech. V dole musí být uložen na vhodných suchých místech v blízkosti míst upotřebení. Místa a množství uloženého inertního prachu určí organizace.

(1) K poprašování důlních děl a pro stavbu prachových protivýbuchových uzávěr mohou být používány vápencové prachy, které nesmí obsahovat volný kysličník křemičitý v množství přes 3 % ani jiné fibroplastické nebo toxické látky a které si zachovávají i v dole rozviřitelnost a schopnost se udržet po delší dobu ve vznosu.

(2) Jiné inertní prachy mohou být používány jen se souhlasem Českého báňského úřadu.

(3) Organizace je povinna se u každé zásilky přesvědčit, zda dodaný inertní prach odpovídá schválenému druhu. Ke každé zásilce je povinna vyžádat osvědčení výrobce o jakosti prachu.

(1) Zneškodňování uhelného prachu smáčením vodou, případně vodou s přídavkem smáčedla je dovoleno tam, kde tento způsob, zejména z hlediska tepelně vlhkostních podmínek, je účinný. Pro zneškodňování uhelného prachu smáčením lze použít jen vodu z důlního požárního vodovodu.³²)

(2) Usazený uhelný prach musí být smáčen po celém obvodu a po celé délce používaných důlních děl, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek, a to v takové míře, aby nemohlo dojít k jeho rozvíření. Organizace určí lhůty smáčení uhelného prachu v jednotlivých důlních dílech.

(3) Při smáčení se musí dbát, aby nebyla smáčena elektrická zařízení. Vhodnými opatřeními musí být zajištěno, aby nedošlo k úrazu elektrickým proudem.

(4) Zneškodňování uhelného prachu chloridem vápenatým je dovoleno jen v suchých důlních dílech. Při posypávání musí být elektrická zařízení chráněna zakrytím.

(5) Jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu povoluje Český báňský úřad.

(1) O způsobu zneškodňování uhelného prachu rozhodne závodní dolu.

(2) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány a ostatní technici povinni kontrolovat také zneškodňování uhelného prachu.

(3) Organizace určí pracovníky odpovědné za zneškodňování uhelného prachu a vymezí odpovědnost mezi předáky a pracovníky určené pro zneškodňování uhelného prachu.

(4) Pracovníkům musí být úseky důlních děl vymezeny tak, aby zneškodňování uhelného prachu mohli provádět ve stanovené míře.

b) samostatného větrního oddělení na vtažné a výdušné straně. Uzávěry musí být umístěny uvnitř samostatného větrního oddělení tak, aby nebyly vzdáleny více než 50 m od jeho začátku i od jeho konce. Pokud nelze protivýbuchové uzávěry umístit uvnitř samostatného větrního oddělení, musí být v uvedené vzdálenosti umístěny na všech přístupových cestách k němu,

a) hlavních vtažných a výdušných důlních děl ústících na povrch, šibíků a zásobníků uhlí včetně jejich příslušenství (náraziště, ochozy, čerpací stanice apod.) proti ostatním důlním dílům, pokud nejsou chráněna hrázovými dveřmi. Uzávěry musí být umístěny ve vzdálenosti 50 až 200 m od objektu, který chrání,

c) spojů mezi samostatnými větrními odděleními, pokud tyto spoje nejsou vybaveny hrázovými dveřmi,

(1) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny pro ochranu

d) raženého otvírkového, přípravného nebo prostorového důlního díla. Další uzávěry musí být stavěny i v raženém separátně větraném důlním díle.

(2) Uvnitř samostatného větrního oddělení, ve kterém je v provozu porub nebo dobývka nebo raženo důlní dílo, musí být protivýbuchové uzávěry stavěny po celé délce důlních děl, kterými jsou vedeny vtažné a výdušné větry těchto pracovišť. V porubu nebo dobývce nemusí být protivýbuchové uzávěry stavěny.

(3) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny v důlních dílech, ve kterých se dopravuje uhlí, a to i v případě, kdy jsou v důlním díle postaveny hrázové dveře [odstavec 1 písm. a) a c)].

(4) V neplynujícím dole nemusí být pro izolaci otvírkového důlního díla, raženého výhradně v kameni, stavěny protivýbuchové uzávěry.

(5) Protivýbuchové uzávěry nemusí být stavěny v těch neplynujících uhelných a lignitových dolech, ve kterých je prokázáno, že uhelný nebo lignitový prach není nebezpečný výbuchem. Ověření výbušnosti musí být provedeno vždy při nafárání nových slojí a opakováno při takových změnách kvality sloje a místních podmínek, které by mohly negativně ovlivnit výbušnost prachu, nejméně však každé 3 roky.

(6) Protivýbuchové uzávěry se umisťují ve vodorovných a úklonných důlních dílech.

(1) Protivýbuchové uzávěry soustředěné se staví pokud možno v přímém úseku důlního díla stejného průřezu. Pokud se důlní dílo rozšiřuje, nesmí být protivýbuchová uzávěra umístěna blíže než 20 m od místa rozšíření.

(2) Vzdálenost mezi okraji protivýbuchových uzávěr soustředěných, stavěných podle požadavků § 163 odst. 1 písm. c) a d) a § 163 odst. 2 a 3, nesmí být větší než 200 m.

(3) Poslední přehrada protivýbuchové uzávěry soustředěné musí být umístěna ve vzdálenosti 50 až 200 m od čelby raženého důlního díla nebo ústí porubu nebo dobývky, kromě případů uvedených v odstavci 8.

(4) Je-li mezi protivýbuchovou uzávěrou soustředěnou a izolovaným objektem kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90°, musí být vzdálenost protivýbuchové uzávěry od kříže, odbočky, vidlice nebo zatáčky co nejmenší, nejvíce však 50 m.

(5) Poslední skupina korýtek nebo vaků protivýbuchové uzávěry dělené musí být od čelby raženého důlního díla vzdálena nejvíce 100 m a od ústí porubu nebo dobývky nejvíce 50 m.

(6) Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek nebo vaků protivýbuchové uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech vzdálenost mezi těmito skupinami korýtek nebo vaků větší než 30 metrů. Počet korýtek nebo vaků však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena podmínka nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla mezi skupinami korýtek nebo vaků.

(8) Pokud je vzdálenost mezi dvěma pracovišti při ražení nebo dobývání na společné chodbě větší než 50 m, musí být mezi nimi umístěna skupina korýtek nebo vaků o minimálním množství 320 litrů vody. Tato skupina korýtek musí být nahrazena protivýbuchovou uzávěrou, jakmile je vzdálenost mezi pracovišti větší než 150 m.

(7) Při komorovém dobývání, pilířování a zátinkování je za dobývku považována porubní (těžební) základna, případně při diagonálně vedené porubní frontě skupina základen. Délka základny nebo skupiny základen včetně jejich spojovacích chodeb však nesmí být větší než 300 m. Protivýbuchové uzávěry na přístupových chodbách nesmí být vzdáleny více než 50 m od křížů těchto chodeb s porubní základnou. Ražba porubních chodeb se ve smyslu tohoto ustanovení považuje za součást dobývání.

(1) Protivýbuchové uzávěry musí být označeny čísly a vyznačeny v mapě větrání. Musí být vedena jejich evidence s technickými údaji požadovanými v odstavcích 2 a 3.

(2) Protivýbuchová uzávěra soustředěná musí být označena tabulkou, na které je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v m², celkové množství inertního prachu nebo vody v uzávěře, počet přehrad nebo korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulka musí být umístěna na okraji uzávěry.

(3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech čtverečních, počet korýtek nebo vaků, případně množství vody v jedné skupině korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě, že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena novými tabulkami. Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle kterého se mění množství vody ve skupině korýtek nebo vaků.

(4) Protivýbuchové uzávěry musí být udržovány v řádném stavu. U vodních uzávěr musí být umožněno jejich doplňování z důlního požárního vodovodu. Při plnění vodních protivýbuchových uzávěr platí obdobně § 158 odst. 3.

(5) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány i ostatní technici povinni kontrolovat také stav protivýbuchových uzávěr, u vodních uzávěr zejména určené množství vody. Kromě toho je organizace povinna určit osoby odpovědné za pravidelnou kontrolu protivýbuchových uzávěr a lhůty provádění těchto kontrol, které však nesmějí být delší než měsíc.