POSTUP PŘI JEDNÁNÍ VE SCHŮZÍCH SNĚMOVEN
Jednání ve schůzích sněmoven
Hlasování ve schůzích sněmoven
Spolupráce sněmoven a dohodovací řízení

(1) Schůze sněmovny svolává předseda sněmovny na základě usnesení předsednictva sněmovny, popřípadě na základě usnesení sněmovny. Na žádost alespoň jedné třetiny poslanců svolá předseda schůzi do 30 dnů.

(2) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Federálního shromáždění na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění nebo na základě usnesení obou sněmoven.

(1) Jednání Sněmovny lidu lze zahájit, jestliže je ve schůzi přítomna nadpoloviční většina jejich poslanců.

(2) Jednání Sněmovny národů lze zahájit, jestliže je ve schůzi přítomna nadpoloviční většina poslanců zvolených v České socialistické republice i nadpoloviční většina poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(3) Sněmovna stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Jde-li o společnou schůzi sněmoven, na jejímž konání se usneslo předsednictvo Federálního shromáždění, činí tak na návrh předsednictva Federálního shromáždění.

(4) Každý poslanec může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu.

(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.

(2) Sněmovna se může z důvodu ochrany důležitého státního zájmu usnést, že schůze nebo její část je neveřejná. Činí tak bez rozpravy na návrh předsednictva Federálního shromáždění, svého předsednictva, výboru, poslance, prezidenta Československé socialistické republiky, vlády Československé socialistické republiky nebo jejího člena.

(3) Neveřejné schůze se mohou účastnit prezident Československé socialistické republiky, poslanci druhé sněmovny a členové vlády Československé socialistické republiky. Takové schůze nebo její části se může účastnit vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění. Jiné osoby se mohou účastnit jen se souhlasem sněmovny. O návrhu na tuto účast rozhodne sněmovna bez rozpravy.

(1) K projednávanému bodu pořadu zpravidla vystoupí s odůvodněním navrhovatel a dále zpravodajové výborů sněmovny. Poté předsedající zahájí rozpravu.

(2) Do rozpravy se poslanci mohou hlásit před zahájením schůze nebo v jejím průběhu. Předsedající oznámí při zahájení rozpravy přihlášené řečníky a uděluje jim slovo v pořadí přihlášky. Přednost mají řečníci, kteří chtějí přednést pozměňovací návrh. Kdo není při udělení slova přítomen, ztrácí pořadí.

(3) Sněmovna se může usnést na řečnické době, nikoliv však kratší než 15 minut.

(1) V průběhu rozpravy se poslanec může přihlásit o slovo k faktické poznámce nebo odpovědi na ni; bude mu neprodleně uděleno slovo.

(2) Přednesení poznámky ani odpověď na ni nesmějí překročit 5 minut.

(3) Překročí-li poslanec lhůtu k přednesení faktické poznámky, popřípadě k odpovědi na faktickou poznámku, může mu předsedající odejmout slovo.

(1) Poslanci mohou v rozpravě přednášet k projednávaným otázkám pozměňovací návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného návrhu a má z nich být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil.

(2) Je-li přednesen pozměňovací návrh, může být projednávání navrhované věci přerušeno do doby, než návrh projedná příslušný výbor. Návrh na přerušení může podat poslanec sněmovny nebo navrhovatel. O návrhu rozhodne sněmovna bez rozpravy; současně může stanovit lhůtu pro předložení nového stanoviska výboru.

(3) Stejný postup platí i v případě, kdy poslanec podá písemně pozměňovací návrh k určitému návrhu ještě před zahájením rozpravy na schůzi sněmovny.

(4) Obdobně je možno postupovat při předložení jiného návrhu k projednávané otázce.

(5) Navrhovatel může svůj návrh vzít zpět, nepřikročila-li sněmovna k hlasování o něm.

(1) Po skončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a poté společnému zpravodaji výborů sněmovny. Navrhovatel a společný zpravodaj se mohou závěrečného slova vzdát.

(2) Ujme-li se před hlasováním slova člen vlády Československé socialistické republiky, je tím rozprava znovu zahájena.

(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním; před ním upozorní předsedající, že bude přikročeno k hlasování a dá zjistit počet přítomných poslanců sněmovny.

(2) Nestanoví-li ústavní zákon něco jiného, je třeba k platnému usnesení sněmovny souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

(1) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých částech programu hlasovalo odděleně. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech částí návrhu, je nutno o přijatých částech hlasovat ještě jako o celku.

(2) Nejdříve se hlasuje o pozměňovacích návrzích, a to v pořadí, v němž byly podány.

(3) Hlasování o návrzích na způsob jednání má přednost před projednáváním věci.

(1) Hlasování je veřejné nebo tajné. Je-li podán návrh na tajné hlasování, usnese se o něm sněmovna bez rozpravy. O návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky nebo jejímu členu se hlasuje ve Sněmovně národů vždy podle jmen.

(2) Veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky. Tajně se hlasuje hlasovacími lístky. Hlasování podle jmen se provádí hlasovacími lístky, na nichž jsou uvedena jména poslanců.

(1) Ve společné schůzi sněmoven hlasují poslanci obou sněmoven odděleně.

(2) Platí-li pro projednávaný návrh zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a odděleně poslanci zvolení v Slovenské socialistické republice.

(1) Volby prezidenta Československé socialistické republiky, předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění, členů předsednictva Federálního shromáždění, předsedů a místopředsedů sněmovny a členů předsednictva a předsedů výborů sněmovny se provádějí veřejným hlasováním

(2) V ostatních případech se volby provádějí veřejně, neusnese-li se sněmovna jinak.

(3) Sčítání hlasů a zjišťování výsledků hlasování provádí komise poslanců zvolená sněmovnou; platí-li pro projednávaný návrh zákaz majorizace, zvolí Sněmovna národů dvě komise poslanců.

(1) Předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictva obou sněmoven i jejich výbory spolupracují při přípravě usnesení Federálního shromáždění a usilují o sjednocování usnesení obou sněmoven. Za tímto účelem se výbory obou sněmoven informují o svých schůzích, přijatých závěrech, vysílají na schůze odpovídajícího výboru své zástupce k vysvětlení přijatých stanovisek.

(2) Předsednictvo sněmovny informuje předsednictvo druhé sněmovny i předsednictvo Federálního shromáždění o každém usnesení sněmovny.

(1) Nedojde-li k shodnému usnesení obou sněmoven, může se každá sněmovna usnést, a to i na návrh předsednictva Federálního shromáždění, na novém projednání věci, nebo může uložit výborům, aby věc znovu projednaly a předložily návrhy, anebo se může usnést na dohodovacím řízení.

(2) Nedojde-li ke shodnému usnesení obou sněmoven o státním rozpočtu federace, je dohodovací řízení povinné.

(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá z 10 zástupců každé sněmovny, nedohodnou-li se sněmovny na jiném počtu; také v tomto případě je společný výbor složen ze stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru stejný počet poslanců zvolených v České socialistické republice a stejný počet poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení svolá předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi zvolí předsedu, který řídí další jednání výboru.

(2) O výsledcích jednání společného výboru podají pověření členové výboru zprávu oběma sněmovnám.

(1) Nevedlo-li dohodovací řízení ani jednání společné schůze obou sněmoven k jejich shodnému usnesení, informují o tom předsednictva sněmoven předsednictvo Federálního shromáždění.

(2) Nevedlo-li dohodovací řízení ke shodnému usnesení obou sněmoven, podá o tom předsednictvo Federálního shromáždění zprávu prezidentu Československé socialistické republiky.

(1) O každé schůzi Sněmovny lidu, Sněmovny národů a o společné schůzi sněmoven se pořizuje doslovný zápis. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi, kolik členů sněmovny, popřípadě sněmoven, bylo přítomno, kteří řečníci se zúčastnili rozpravy a jaký byl výsledek hlasování.

(2) Řečníci, kteří vystoupili v rozpravě, ověří v co nejkratší lhůtě zápis svého vystoupení. Přitom opraví chyby vzniklé při pořizování zápisu, nesmějí však měnit obsah a smysl svého vystoupení.

(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřuje její předseda a dva ověřovatelé sněmovny. Zápis o společné schůzi sněmoven ověřuje předseda Federálního shromáždění a jeden ověřovatel za každou sněmovnu.

(4) Ověřený zápis je autentickým záznamem o schůzi a odevzdává se společně s příslušnými podklady, přílohami a usneseními k archivnímu uložení. Součástí zápisu jsou úplné texty předložených návrhů, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání.

(5) Autentické znění zápisu o schůzích sněmoven, popřípadě o jejich společné schůzi, je podkladem pro vydání těsnopisecké zprávy tiskem. Jde-li o neveřejné schůze, mohou předsednictva sněmoven rozhodnout o jiném způsobu vydání těsnopisecké zprávy.