PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHŮ ZÁKONŮ A DALŠÍCH OTÁZEK PŮSOBNOSTI FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
Projednávání zahraničně politických otázek
Jednání o programovém prohlášení a důvěře vládě Československé socialistické republiky
Projednávání střednědobého státního plánu rozvoje národního hospodářství a státního rozpočtu federace
Kontrolní činnost Federálního shromáždění
Interpelace a otázky

(1) Návrhy zákonů se projednávají tak, že navrhovatel předloží předsedovi Federálního shromáždění nejprve zásady připravovaného zákona.

(2) Navrhovatel může požádat, aby bylo od projednávání zásad zákona výjimečně upuštěno, jde-li o úpravu jednoduchou anebo vyžaduje-li to její naléhavost.

(3) O žádosti rozhodne předseda Federálního shromáždění po jejím projednání s předsedy obou sněmoven.

(1) Zásady zákona je třeba zpracovat přehledně, tak aby vyjadřovaly hlavní principy nové právní úpravy a aby z nich bylo zřejmé, co má být obsahem zákona a v případě návrhu na jeho změnu nebo doplnění, v čem bude taková změna nebo doplnění spočívat. Zásady mají pokud možno umožňovat výběr mezi variantními řešeními.

(2) Zásady zákona je třeba zpracovat tak, aby výbory sněmoven získaly úplný a spolehlivý podklad pro posouzení, zda určitá věc musí být upravována nebo zda dosavadní právní úprava musí být změněna, popřípadě doplněna, ve kterých sněmech a v jakém rozsahu.

(3) K zásadám zákona navrhovatel přiloží politický, ekonomický a právní rozbor umožňující komplexní posouzení nové právní úpravy. Rozbor má odůvodnit potřeby přijetí nové právní úpravy, jak tato právní úprava přispěje ve srovnání s platným právním stavem k jejich řešení, a ukázat, v čem budou spočívat její základní rysy včetně záměrů na vydání prováděcích předpisů.

(4) Spolu s politickým, ekonomickým a právním rozborem navrhovatel podá zprávu o způsobu přípravy zásad, zejména, jak se na ní podílely jiné státní orgány, zejména národní výbory, orgány Národní fronty, socialistické organizace a instituce, orgány samosprávy a pracovní kolektivy.

(5) Byla-li před předložením zásad zákona, popřípadě návrhu zákona provedena všelidová diskuse, předloží navrhovatel i její zhodnocení, ze kterého má být zřejmé, jak naložil s jejími výsledky.

(1) Po projednání zásad zákona předloží navrhovatel předsedovi Federálního shromáždění návrh zákona, který obsahuje přesné znění toho, na čem se má federální shromáždění usnést (osnova zákona).

(2) Návrh zákona se předkládá s důvodovou zprávou. Důvodovou zprávu je třeba zaměřit na politický, věcný a právní rozbor upravovaných otázek, zejména na přínos navrhovaného řešení ve srovnání s dosavadní úpravou. V důvodové zprávě je nutno dále vyjádřit, jaké nároky bude navrhovaná úprava klást na plán pracovních sil a na administrativu a rovněž jaké bude mít hospodářské a finanční důsledky, popřípadě jakým způsobem budou uhrazeny.

(3) Má-li být k navrženému zákonu vydán prováděcí předpis, může předseda Federálního shromáždění na základě podnětu výborů sněmovny vyžádat od navrhovatele jeho návrh. Návrh takového předpisu předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem.

(1) Předseda Federálního shromáždění postoupí zásady zákona a návrh zákona předsednictvům sněmoven. Zároveň je zašle k zaujetí stanoviska vládě Československé socialistické republiky, není-li vláda navrhovatelem zákona. Předseda Federálního shromáždění je zašle též České národní radě a Slovenské národní radě, nejsou-li navrhovateli, aby k nim podle svého uvážení mohly sdělit stanovisko.

(2) Předsednictvo sněmovny anebo z jeho pověření předseda sněmovny přikáže projednání zásad zákona a návrhu zákona výboru ústavně právnímu, popřípadě dalším výborům. Zároveň zabezpečí rozeslání zásad zákona a návrhu zákona všem poslancům spolu se sdělením, kterým výborům byla věc přikázána.

(3) Poslanci, kteří nejsou členy výborů, jimž byly zásady zákona nebo návrh zákona přikázány k projednání, mohou sdělit těmto výborům své stanovisko, a to i písemně.

(1) Vláda Československé socialistické republiky, popřípadě Česká národní rada, Slovenská národní rada nebo jejich orgány zašlou stanovisko k zásadám, popřípadě k návrhu zákona předsedovi Federálního shromáždění, který je postoupí předsednictvům sněmoven.

(2) Předsednictvo sněmovny nebo z jeho pověření předseda sněmovny sdělí toto stanovisko výborům, jimž byly zásady, popřípadě návrh zákona přikázány.

(1) Zásady a návrh zákona odůvodní při jednání výborů sněmoven navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda Československé socialistické republiky, zásady a návrh zákona může odůvodnit pověřený člen vlády Československé socialistické republiky nebo jí zmocněný vedoucí jiného federálního ústředního orgánu.

(2) Při projednávání návrhu zákona informuje navrhovatel výbor, jak bylo využito připomínek vznesených výborem při projednávání zásad zákona, popřípadě proč těmto připomínkám nevyhověl.

(1) Výbor může určit některého ze svých členů, aby sledoval přípravné práce na návrhu právní úpravy pojaté do programu legislativních prací Federálního shromáždění Československé socialistické republiky, a to ještě před tím, než navrhovatel předloží zásady, popřípadě návrh zákona Federálnímu shromáždění.

(2) Navrhovatel je povinen poslanci tuto účast umožnit.

(1) Výbor sněmovny může určit k projednávané věci ze svých členů zpravodaje.

(2) Projednává-li návrh více výborů, zpravidla se usnesou na společném zpravodaji.

(3) Zpravodaj informuje výbor o výsledcích dosavadních jednání o návrhu zákona.

(4) Výbor si může k projednávané věci vyžádat informace a vyjádření státních orgánů, vědeckých institucí, společenských organizací, státních a družstevních organizací i posudky jednotlivých odborníků.

(5) Zpravodaj může po poradě s předsedou výboru svolat poradu těchto odborníků.

(1) Po projednání zásad zákona se výbor usnese na stanovisku. Ze stanoviska má vyplývat, zda výbor se zásadami zákona souhlasí, popřípadě, ve kterých otázkách doporučuje provést změny nebo doplňky a jaké.

(2) Stanoviska výborů, které zásady zákona projednaly, zašle výbor ústavně právní navrhovateli.

(1) Po projednání návrhu zákona se výbor usnese na stanovisku, v němž zejména navrhne sněmovně, zda má zákon schválit. Pokud ve stanovisku doporučí změny nebo doplňky k návrhu zákona, musí být přesně formulovány. Toto stanovisko zašle výboru ústavně právnímu sněmovny, který postupuje podle § 90 písm. a).

(2) Byl-li návrh zákona projednán ve více výborech, vypracuje výbor ústavně právní, popřípadě jiný výbor písemnou zprávu o navržených pozměňovacích návrzích a tato zpráva bude předložena všem poslancům. O výsledku projednání návrhu zákona ve výborech podá ve schůzi sněmovny ústní zprávu společný zpravodaj.

(1) V případě, že předsednictvo Federálního shromáždění rozhodlo o konání všelidové diskuse k zásadám nebo k návrhu zákona, projedná a zhodnotí její výsledky.

(2) Předseda Federálního shromáždění postoupí zprávu o výsledcích všelidové diskuse předsedům sněmoven, kteří zajistí její projednání ve výborech.

(1) Zákony Federálního shromáždění vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení. Jako den schválení označí den, kdy se druhá sněmovna usnesla o zákoně přijatém první sněmovnou.

(2) Neusnese-li se druhá sněmovna o návrhu přijatém první sněmovnou do tří měsíců, vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění zákon po uplynutí této doby a jako den schválení zákona označí den, kdy uplynula doba tří měsíců.

(3) Takto nelze vyhlásit ústavní zákon ani zákon, pro jehož schválení platí zákaz majorizace, neusnesla-li se o něm Sněmovna národů.

(1) Federální shromáždění jedná o zásadních otázkách zahraniční politiky, spolupodílí se v rámci své působnosti na její tvorbě a realizaci.

(2) Federální shromáždění projednává mezinárodní smlouvy politické a mezinárodní hospodářské smlouvy obecné povahy, jakož i mezinárodní smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona Federálního shromáždění, a to před jejich ratifikací.

(3) Federální shromáždění přijímá provolání k parlamentům a vládám, zasílá jim svá poselství a vydává prohlášení, kterými zaujímá stanoviska k závažným otázkám zahraniční politiky.

(4) Federální shromáždění jedná i o jiných zprávách a návrzích z oblasti zahraniční politiky Československé socialistické republiky.

(5) Federální shromáždění projednává zprávy o zahraničních stycích Federálního shromáždění a o výměně zkušeností s parlamenty jiných zemí, které mu předkládá předsednictvo Federálního shromáždění.

(1) Předložené mezinárodní smlouvy postoupí předseda Federálního shromáždění předsednictvům sněmoven.

(2) Předsednictvo sněmovny nebo z jeho pověření předseda sněmovny přikáže předložené návrhy k projednání příslušným výborům.

(3) Předseda Federálního shromáždění zašle návrhy mezinárodních smluv též České národní radě a Slovenské národní radě ke stanovisku. Nesouhlasí-li národní rada se smlouvou, k jejímuž provedení je třeba zákona národní rady, nelze návrh projednat.

(1) Návrhy provolání, poselství a prohlášení stejně jako jiné zprávy a návrhy z oblasti zahraniční politiky projednává Federální shromáždění na návrh poslanců, výborů sněmoven, vlády Československé socialistické republiky, České národní rady a Slovenské národní rady.

(2) Pro projednávání návrhů uvedených v odstavci 1 platí přiměřeně ustanovení § 49.

(1) Po jmenování vlády Československé socialistické republiky zařadí předsednictvo Federálního shromáždění na pořad nejbližší společné schůze sněmoven programové prohlášení a žádost vlády Československé socialistické republiky o vyslovení důvěry.

(2) Požádá-li vláda Československé socialistické republiky Federální shromáždění o vyslovení důvěry, zařadí předsednictvo Federálního shromáždění projednání této žádosti na pořad nejbližší společné schůze sněmoven. Jestliže by tímto způsobem nebyla projednána žádost vlády Československé socialistické republiky do 14 dnů, usnese se předsednictvo Federálního shromáždění na svolání společné schůze sněmoven v této lhůtě.

(3) Požádá-li vláda Československé socialistické republiky o vyslovení důvěry některou ze sněmoven, postupuje při svolání schůze předsednictvo sněmovny podle odstavce 2.

(4) Při schvalování programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a při hlasování o vyslovení důvěry vládě Československé socialistické republiky platí ve Sněmovně národů zákaz majorizace.

(5) Odepře-li Federální shromáždění, popřípadě jeho sněmovna vyslovit vládě Československé socialistické republiky důvěru, oznámí to předseda Federálního shromáždění, popřípadě předseda sněmovny prezidentu Československé socialistické republiky.

(1) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky může podat písemně předsednictvu sněmovny nejméně jedna pětina jejích poslanců.

(2) K projednání návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky svolá předsednictvo sněmovny neprodleně sněmovnu ke schůzi.

(3) K žádosti vlády Československé socialistické republiky o vyslovení důvěry a k písemnému návrhu alespoň jedné pětiny poslanců sněmovny na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky zaujme sněmovna po rozpravě stanovisko usnesením.

(4) K vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců Sněmovny lidu anebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice nebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v Slovenské socialistické republice. Ve Sněmovně národů se hlasuje podle jmen.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky.

(1) Návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a návrh zákona o státním rozpočtu federace předkládá Federálnímu shromáždění vláda Československé socialistické republiky.

(2) Jinak pro projednávání návrhů platí přiměřeně ustanovení pro projednávání návrhů zákonů.

(1) Předsednictva sněmoven, nezmocní-li k tomu předsedu sněmovny, přikážou návrhy rozpočtů federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů k projednání výborům.

(2) Ve výborech návrhy rozpočtů odůvodní člen vlády Československé socialistické republiky, popřípadě vedoucí jiného federálního ústředního orgánu.

(1) Federální shromáždění projednává ve schůzích sněmoven i další zásadní otázky vnitřní politiky. Činí tak na návrh prezidenta Československé socialistické republiky, vlády Československé socialistické republiky, České národní rady a Slovenské národní rady anebo tehdy, jestliže se na tom usnesenou sněmovny na základě návrhu svého předsednictva nebo výboru.

(2) Předložené návrhy postoupí předseda Federálního shromáždění předsednictvům sněmoven a vládě Československé socialistické republiky a zašle je podle povahy věci k informaci České národní radě a Slovenské národní radě, aby k nim podle svého uvážení sdělily své stanovisko.

(3) Předsednictvo sněmoven, nezmocní-li k tomu předsedu sněmovny, přikážou návrhy k projednání příslušným výborům; mohou též určit výbor, který připraví souhrnné stanovisko pro sněmovnu.

(4) Projednávají-li sněmovny zásadní otázky vnitřní politiky z vlastní iniciativy, určí předsednictvo sněmovny, který výbor zpracuje úvodní vystoupení k rozpravě.

(5) K návrhům přijímají sněmovny usnesení.

(1) Předseda Federálního shromáždění svolá na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění k volbě prezidenta Československé socialistické republiky v posledních 14 dnech jeho funkčního období společnou schůzi sněmoven. Uvolní-li se úřad prezidenta před skončením volebního období, na které byl zvolen, svolá předseda Federálního shromáždění k tomuto bodu pořadu společnou schůzi sněmoven nejpozději do 14 dnů.

(2) Společná s chůze sněmoven je zpravidla svolána do Vladislavského sálu Pražského hradu.

(3) Pro volbu prezidenta Československé socialistické republiky platí obdobně ustanovení § 23 a § 24 odst. 1.

(1) Návrhy na volbu soudců Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, jeho předsedy a dalších zákonem stanovených funkcionářů, jakož i soudců z povolání vojenských soudů, předkládá předsedovi Federálního shromáždění příslušný orgán Národní fronty Československé socialistické republiky.

(2) Návrhy na volbu, uvedené v odstavci 1, postoupí předseda Federálního shromáždění předsednictvům sněmoven, které, nezmocní-li k tomu předsedu, přikáží je k projednání ústavně právnímu výboru.

(3) Obdobný postup platí v případě, že zákonem stanovený orgán předloží Federálnímu shromáždění návrh na odvolání soudců, popřípadě na zproštění soudců funkcí uvedených v odstavci 1.

(1) Federální shromáždění kontroluje činnost vlády Československé socialistické republiky a jejich členů, jakož i dalších státních orgánů, které odvozují svou pravomoc od nejvyššího orgánu státní moci Československé socialistické republiky.

g) interpelace a otázky podle tohoto zákona.

(2) Kontrolní činnost Federálního shromáždění je vykonávána tím, že jeho sněmovny projednávají zejména:

a) zprávy o provádění programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky;

b) státní závěrečný účet federace;

c) zprávy o uskutečňování zásadních opatření v oblasti vnitřní politiky, zejména zprávy o plnění úkolů na úsecích státní, hospodářské a sociální politiky;

d) zprávy o uskutečňování zásadních opatření v oblasti zahraniční politiky, mezinárodních smluv a o uskutečňování usnesení, které přijalo v této oblasti;

e) zprávy o účinnosti vybraných odvětví právního řádu Československé socialistické republiky, popřípadě významných právních předpisů, které schválilo;

f) zprávy Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a zprávy generálního prokurátora Československé socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti;

(3) Sněmovny Federálního shromáždění a předsednictvo Federálního shromáždění projednávají i další informace a zprávy předsedy Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, generálního prokurátora Československé socialistické republiky a zprávy hlavního arbitra Československé socialistické republiky, které si vyžádaly.

(1) Federální shromáždění zjišťuje, jak je prováděna Ústava Československé socialistické republiky, ústavní a jiné zákony Federálního shromáždění.

(2) Federální shromáždění a jeho sněmovny kontrolují, jak jsou plněna jejich usnesení. Vláda Československé socialistické republiky a její členové, generální prokurátor Československé socialistické republiky, předseda Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a vedoucí federálních ústředních orgánů jsou povinni sdělit do 30 dnů předsedovi Federálního shromáždění, a jde-li o usnesení sněmovny, jejímu předsedovi, jaká opatření přijali k plnění těch usnesení, která jim byla adresována.

(3) Federální shromáždění může zrušit nařízení nebo usnesení vlády Československé socialistické republiky nebo obecně závazný právní předpis federálního ministerstva nebo jiného federálního ústředního orgánu státní správy, odporují-li Ústavě Československé socialistické republiky, ústavnímu nebo jinému zákonu Federálního shromáždění.

(1) Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i poslanec nebo skupina poslanců mají právo interpelovat vládu Československé socialistické republiky nebo její členy ve věcech jejich působnosti.

(2) Poslanec nebo skupina poslanců podává písemně interpelaci předsednictvu sněmovny, které o ní informuje předsednictvo Federálního shromáždění. Předseda Federálního shromáždění zašle interpelace předsedovi vlády Československé socialistické republiky a též interpelovanému členu vlády Československé socialistické republiky.

(1) Předsednictvo sněmovny seznámí s interpelací všechny poslance sněmovny a předsednictvo druhé sněmovny.

(2) Interpelovaný je povinen odpovědět do 30 dnů písemně interpelujícímu nebo ústně na schůzi sněmovny. Interpelující se vyjádří, zda odpověď považuje za uspokojivou.

(3) Prohlásí-li sněmovna interpelaci za naléhavou, stanoví lhůtu kratší 30 dnů k odpovědi na tuto interpelaci.

(4) S písemnou odpovědí na interpelaci seznámí předsednictvo sněmovny všechny poslance, informuje o ní předsednictvo druhé sněmovny a zařadí ji na pořad nejbližší schůze sněmovny.

(5) O odpovědi na interpelaci se může konat rozprava. Sněmovna zaujímá k odpovědím na interpelaci stanovisko usnesením.

(1) Poslanec má právo klást otázky vládě Československé socialistické republiky a jejím členům ve věcech jejich působnosti. Otázky se kladou ústně na schůzích sněmovny. Poslanec má též právo klást otázky členům vlády Československé socialistické republiky na schůzích výborů. Dotazovaný odpoví zpravidla na téže schůzi sněmovny nebo výboru. Nemůže-li odpovědět ihned, odpoví poslanci písemně do 30 dnů.

(2) Poslanec se na téže nebo nejbližší schůzi sněmovny nebo výboru vyjádří, zda považuje odpověď za uspokojivou.

(1) Podněty a připomínky poslanců přednesené ve schůzích sněmoven, pokud nebyly během jednání vysvětleny, zašle předsednictvo sněmovny příslušnému členu vlády Československé socialistické republiky a požádá o sdělení do 30 dnů, jaká opatření byla na jejich základě přijata. S těmito opatřeními budou poslanci seznámeni ve schůzích sněmoven.

(2) Podněty a připomínky poslanců přednesené ve schůzích výborů zašlou předsedové výborů příslušnému vedoucímu federálního ústředního orgánu a sledují jejich vyřízení.