(1) Pro účely této kapitoly je dána pravomoc soudu původu, jestliže:

a) v době zahájení řízení měl žalovaný bydliště nebo přechodný pobyt ve státě původu;

b) v době zahájení řízení měl žalovaný ve státě původu obchodní, průmyslové nebo jiné zařízení nebo jeho pobočku a je v tomto státě žalován v souvislosti s činností takového zařízení nebo pobočky;

c) ke skutečnostem, které způsobily vznik škody, o jejíž náhradu se žádá návrhem na zahájení řízení, došlo na území státu původu;

d) nemovitost, které se řízení týká, leží na území státu původu;

e) účastníci řízení písemně ujednali příslušnost soudu původu pro již vzniklé spory nebo spory, které by v budoucnu mohly z určitého právního vztahu vzniknout, s výjimkou případů, kdy právní řád dožádaného státu nepřipouští v předmětné věci dohodu o příslušnosti;

f) řízení se týká závazku ze smlouvy a účastníci smlouvy se výslovně dohodli, že závazek byl nebo má být splněn na území státu původu;

g) řízení se týká dědění movitého majetku a zůstavitel byl v době smrti státním občanem státu původu.

(2) Pravomoc orgánů smluvních stran k vydávání rozhodnutí o výživném se řídí ustanovením článku 3 Úmluvy o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, podepsané v Haagu 15. dubna 1958.