2. S výhradou omezení podle ústavních předpisů každé Strany, její právní soustavy a vnitrostátního práva,

a) i) byla-li spáchána v různých zemích řada činů, které jsou navzájem spojeny a jsou podle odstavce 1 tohoto článku trestné, každý z nich bude považován za samostatný trestný čin;
ii) úmyslná účast na spáchání některého z uvedených trestných činů, spolčení za účelem jeho spáchání a pokus o jeho spáchání, jakož i příprava a finanční operace související s trestnými činy uvedenými v tomto článku budou pokládány za trestné činy, jak je stanoveno v odstavci 1 tohoto článku;
iii) odsouzení za tyto trestné činy v cizině budou brána v úvahu při stanovení, jde-li o opakování trestného činu; a
iv) uvedené vážné trestné činy, ať byly spáchány vlastními státními příslušníky nebo cizinci, budou stíhány Stranou, na jejímž území byly spáchány, anebo Stranou, na jejímž území se pachatel zdržuje, jestliže jeho vydání je nepřípustné podle zákonů Strany, jíž byla žádost o vydání předložena, a jestliže pachatel nebyl ještě stíhán a rozsudek nebyl ještě vynesen.

b) Je žádoucí, aby trestné činy uvedené v odstavci 1 a v bodu ii) písm. a) odstavce 2 tohoto článku byly v každé smlouvě o vydávání zločinců, která byla nebo v budoucnosti bude mezi Stranami uzavřena, zahrnuty mezi trestné činy, jejichž pachatelé se vydávají, a aby za takové trestné činy byly uznávány též mezi Stranami, které vydání nepodmiňují existencí smlouvy nebo reciprocitou, ovšem za předpokladu, že vydání bude povoleno podle zákonů Strany, jíž byla žádost o vydání předložena, a že tato Strana bude mít právo odmítnout zatčení pachatele nebo jeho vydání, jestliže její příslušné úřady mají za to, že trestný čin není dostatečně vážný.