(1) Nemůže-li pracovník konat práci pro prostoj⁶) a převede-li ho podnikatel na jinou práci, přísluší mu mzda podle vykonávané práce.

(2) Nepřevede-li podnikatel pracovníka na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nejméně ve výši základního mzdového tarifu.

(3) Náhrada mzdy přísluší pracovníku jen tehdy, trvá-li přerušení práce souvisle nejméně 1 hodinu.