(1) Za hodinu práce přesčas²) přísluší pracovníku mzda, a jde-li o pracovníka odměňovaného měsíční mzdou mzda nejméně
ve výši 1/185 základního mzdového tarifu při 42,5 a 42hodinové týdenní pracovní době,
ve výši 1/180 základního mzdového tarifu při 41,25hodinové týdenní pracovní době,
ve výši 1/175 základního mzdového tarifu při 40 hodinové týdenní pracovní době.

(2) Vedle mzdy podle odstavce 1 a případných ostatních dosažených složek mzdy přísluší pracovníkovi, jemuž nebylo poskytnuto náhradní volno za práci přesčas³), příplatek nejméně

a) ve výši 25 % základního mzdového tarifu nebo

b) ve výši 50 % základního mzdového tarifu, jde-li o práci přesčas v noci nebo ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu.

(3) Podnikatel může stanovit jednotný příplatek za práci přesčas nejméně ve výši 33 % základního mzdového tarifu, jde-li o práci se střídavými denními, nočními, sobotními a nedělními směnami bez ohledu na to, kdy k práci přesčas došlo.