(1) Nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 15 odst. 1 písm. a) nebo b), lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže
a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
a) náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat,
b) nenáleží pachateli přestupku nebo mu nenáleží zcela, nebo
c) vlastník není znám.
(2) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže od jednání majícího znaky přestupku uplynuly dva roky. Ustanovení § 15 odst. 2 platí obdobně.
(3) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.