(1) Při uzavírání smlouvy o poskytnutí právní pomoci se může advokát dohodnout s tím, kdo jej požádal o poskytnutí právní pomoci (dále jen „klient“) na

a) druhu smluvní odměny,

b) případném snížení nebo zvýšení základní sazby hodinové odměny nebo na výši paušální či podílové odměny.

(2) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, má se za to, že se advokát dohodl s klientem na odměně určené podle ustanovení této vyhlášky o mimosmluvní odměně.