Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 22
Při úvaze o poskytnutí bezplatné právní pomoci (§ 4) a o snížení odměny (§ 6 odst. 2, § 17 odst. 1) se přihlédne zejména k majetkovým a sociálním poměrům klienta a k povaze věci.
§ 25
Za úkony právní pomoci provedené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátu odměna podle dosavadních předpisů.
§ 26
Zrušuje se vyhláška ministra spravedlnosti č. 50/1965 Sb., o odměnách za poskytování právní pomoci (advokátní tarif).
§ 27
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.
(1) Při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává klientovi proti jiné fyzické či právnické osobě, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení této vyhlášky o mimosmluvní odměně (§ 12 a násl.); ustanovení § 17 odst. 1 první věta se nepoužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.
(2) Ustanovení odstavce 1 první věta platí i pro výši odměny advokáta ustanoveného prokurátorem nebo soudem.
(1) Advokát se může dohodnout s klientem - devizovým cizozemcem na takovém způsobu a výši odměny, jak je obvyklá ve státu jeho bydliště nebo sídla, anebo jak je obvykle požadována za obdobné právní služby v cizině.
(2) Je-li předmětem řízení nárok na zaplacení v cizí měně a nebrání-li tomu zvláštní předpisy, může být odměna advokáta sjednána i v této měně.
(3) K dohodě podle odstavců 1 a 2 se nepřihlíží při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává jiné fyzické či právnické osobě; na to je advokát povinen klienta upozornit.