2. Každý členský stát však může ve svém vnitrostátním zákonodárství stanovit výjimky, které bude považovat za nutné, pokud jde:

a) o osoby, vykonávající příležitostné práce, které nesouvisí s předmětem podnikání zaměstnavatele,

b) o domácké dělníky,

c) o členy zaměstnavatelovy rodiny, kteří pracují výlučně na jeho účet a žijí v jeho domácnosti,

d) o pracovníky nikoli manuální, jejichž výdělek přesahuje hranici stanovenou vnitrostátním zákonodárstvím.