(1) Nemocný, který nastoupí lázeňskou péči v rámci dovolené na zotavenou, může být během lázeňské péče uznán práce neschopným pro nemoc nebo úraz tehdy, nemohou-li mu být z tohoto důvodu poskytovány lázeňské procedury. Pracovní neschopnost uznává, popřípadě ukončuje, potřebná hlášení podává a potvrzování neschopnosti provádí výhradně vedoucí lékař lázeňské léčebny podle zvláštních předpisů.⁹)

(2) Uzná-li vedoucí lékař lázeňské léčebny nemocného práce neschopným, současně určí, zda bude předán do péče nemocnice s poliklinikou příslušné podle sídla lázeňské léčebny, ponechán v lázeňské léčebně, nebo z lázeňské léčebny předčasně propuštěn. Je-li nemocný v lázeňské léčebně ponechán, postupuje se obdobně jako v případě pracovní neschopnosti při ústavní péči. Uzná-li vedoucí lékař lázeňské léčebny nemocného, který je po dobu pracovní neschopnosti ponechán v lázeňské léčebně, práce schopným, prodlouží se nemocnému i lázeňský pobyt a poskytne se mu po tuto dobu lázeňská péče [§ 17 odst. 1 písm. b)]. Jestliže změnou zdravotního stavu dojde ke kontraindikaci lázeňské péče, nemocný se z lázeňské léčebny propustí.