(1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci podle § 45 odst. 2, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže

a) náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat nebo

b) nenáleží pachateli přestupku nebo

c) pachatel přestupku není znám.