PŘEVODY DEVIZOVÝCH PROSTŘEDKŮ A JINÝCH DEVIZOVÝCH HODNOT

Převod dědictví do zahraničí

Převody výživného do zahraničí

Ostatní převody

(1) Devizový cizozemec může bez devizového povolení převést nebo vyvézt do zahraničí při splnění podmínek uvedených v odstavci 2

c) devizovou protihodnotu peněžních prostředků získaných prodejem zděděných nemovitostí,

b) devizovou protihodnotu zděděných peněžních prostředků v československé měně,

a) devizové prostředky, které zdědil,

d) devizovou protihodnotu peněžních prostředků získaných za movitosti prodané do skončení dědického řízení.

(2) Převod nebo vývoz devizových prostředků podle odstavce 1 lze uskutečnit, pokud

b) nabytí dědictví bylo schváleno zahraničním pozůstalostním orgánem a

c) převod se má uskutečnit do státu, v němž tyto převody do tuzemska nepodléhají devizovému omezení nebo jsou podmíněny vzájemností.

a) nabytí dědictví bylo soudem potvrzeno, schváleno nebo vypořádáno a veškeré poplatky týkající se dědictví byly uhrazeny nebo

(3) Při splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 si devizový cizozemec může bez povolení rovněž

b) převést nebo vyvézt do zahraničí zděděné zlaté mince, pokud předložil vyjádření právnické osoby uvedené v prováděcím předpise, že se nejedná o historické mince.

a) převést do zahraničí v cizí měně úroky a výhry náležející ke zděděným vkladům,

(4) V případech, na které se nevztahují ustanovení odstavců 1 až 3 se vyžaduje devizové povolení vydané ministerstvem financí republiky, na jejímž území se konalo dědické řízení.

(1) Devizový tuzemec - fyzická osoba může bez devizového povolení plnit zákonnou vyživovací povinnost do zahraničí devizovému cizozemci, pokud předloží potvrzení orgánu uvedeného v prováděcím předpisu o tom, že

a) zákonná vyživovací povinnost trvá,

b) se plní do státu nebo státnímu příslušníku státu, který je smluvní stranou mezinárodní smlouvy upravující vymáhání a převody výživného nebo v němž se neuplatňují devizová omezení na tyto převody do tuzemska nebo v němž se převody připouštějí za podmínky vzájemnosti.

(2) Povinnost podle odstavce 1 lze plnit ve výši stanovené rozhodnutím soudu nebo soudním smírem. Výši vyživovací povinnosti, do které lze plnit na základě dohody stran a způsob tohoto plnění, stanoví prováděcí předpis.

(3) V případech, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2, může devizový tuzemec platit výživné devizovému cizozemci do zahraničí jen s devizovým povolením. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.

c) platit do zahraničí, pokud je k této platbě povinen podle vykonatelného rozhodnutí soudu nebo vykonatelného rozhodnutí jiného oprávněného československého orgánu nebo jestliže tato platba je stanovena v obecně závazném československém právním předpise.⁸)

(1) Devizový tuzemec může bez devizového povolení

a) vrátit plnění uskutečněné devizovým cizozemcem devizovému tuzemci bez právního důvodu,

b) platit výlohy související se soudním nebo jiným právním řízením v zahraničí, jež bylo zahájeno proti devizovému tuzemci nebo devizovým tuzemcem při plnění povinnosti podle tohoto zákona včetně výloh souvisejících s právním zastoupením,

(2) Převody, na něž se nevztahuje odstavec 1, může devizový tuzemec uskutečňovat jen po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.