Část III.
Dávky v nemoci

a) všichni zaměstnanci včetně učňů; nebo

b) stanovené skupiny hospodářsky činného obyvatelstva, které tvoří celkem nejméně 75 % veškerého hospodářsky činného obyvatelstva; nebo

c) všichni obyvatelé, jejichž příjmy v takovém případě nepřesahují výši stanovenou ve shodě s ustanovením článku 24.

a) stanovené skupiny zaměstnanců, které tvoří úhrnem nejméně 25 % všech zaměstnanců; nebo

b) stanovené skupiny zaměstnanců průmyslových podniků, které tvoří úhrnem nejméně 50 % všech zaměstnanců průmyslových podniků.

a) buď podle ustanovení článku 22 nebo článku 23 tam, kde jsou chráněni zaměstnanci nebo skupiny obyvatelstva hospodářsky činného;

b) podle ustanovení článku 24 tam, kde jsou chráněni všichni obyvatelé, jejichž příjmy v případě (pracovní neschopnosti pro nemoc) nepřesahují předepsanou výši.

1. V případě periodické výplaty dávek, na kterou se vztahuje tento článek, dávka zvýšená o rodinné přídavky poskytované během případu uvedeného v článku 7, písmeno b) bude úhrnem činit u typického poživatele nejméně 60 % předchozího výdělku poživatelova a všech rodinných přídavků, jež se poskytují chráněné osobě, která má stejné povinnosti k rodině jako typický poživatel.

2. Předchozí výdělek poživatele se vypočte podle stanovených pravidel a jestliže chráněné osoby jsou rozděleny do tříd podle svého výdělku, jejich předchozí výdělek může být vypočten podle základních výdělků tříd, do nichž náležely.

3. Může být stanovena maximální částka dávek nebo výdělku, k němuž se přihlíží při výpočtu dávek, pokud tato maximální částka je určena tak, aby bylo vyhověno ustanovení odstavce 1 tohoto článku, jestliže předchozí výdělek poživatele je stejný nebo nižší než mzda kvalifikovaného dělníka (muže).

4. Předchozí výdělek poživatele, mzda kvalifikovaného dělníka (muže), podpory a rodinné přídavky se vypočítávají za totéž časové období.

5. Pro ostatní poživatele se dávky stanoví tak, aby byly v přiměřeném poměru k dávkám typického poživatele.

6. Pro účely tohoto článku se pokládá za kvalifikovaného dělníka (muže):

a) montér nebo soustružník ve strojírenském průmyslu s výjimkou výroby elekrických strojů;

b) typický kvalifikovaný dělník vybraný v souladu s ustanovením následujícího odstavce;

c) osoba, jejíž výdělek se rovná nebo převyšuje výdělek 75 % všech chráněných osob; přitom tento výdělek se stanoví z ročního nebo kratšího období podle toho, co je stanoveno;

d) osoba, jejíž výdělek se rovná 125 % průměrného výdělku všech chráněných osob.

7. Typický kvalifikovaný dělník se pro účely předchozího odstavce písmene b) vybere z osob zaměstnaných v největší třídě hospodářské činnosti s nejvyšším počtem hospodářsky činných osob (mužů) chráněných pro případ uvedený v článku 7, písmeno b) v odvětví, které obsahuje největší počet takových osob; k tomu účelu se užije Mezinárodní typové odvětvové klasifikace všech ekonomických činností přijaté Hospodářskou a sociální radou Spojených národů na jejím sedmém zasedání dne 27. srpna 1948, která je uvedena ve znění revidovaném v r. 1968 v příloze této úmluvy, nebo podle takové klasifikace ve znění plynoucím z pozdějších změn.

8. Kde výše dávek je rozdílná v jednotlivých oblastech, kvalifikovaný dělník (muž) může být vybrán v každé oblasti podle ustanovení odstavců 6 a 7 tohoto článku.

9. Mzda kvalifikovaného dělníka (muže) se určí na základě mzdy za normální počet pracovních hodin stanovený buď kolektivními smlouvami, popřípadě vnitrostátním zákonodárstvím nebo na jeho základě nebo zvyklostmi, včetně případných drahotních přídavků. Jestliže mzdy takto určené jsou rozdílné v jednotlivých oblastech a ustanovení předchozího odstavce se neprovádí, použije se průměrné mzdy.

1. V případě periodické výplaty (dávek), která se provádí podle tohoto článku, dávky poskytované během případu uvedeného v článku 7, písmeno b) budou úhrnem činit u typického poživatele nejméně 60 % předchozí mzdy dospělého nekvalifikovaného dělníka (muže) a všech rodinných přídavků, které se poskytují chráněné osobě, která má stejné povinnosti k rodině jako typický poživatel.

2. Mzda dospělého nekvalifikovaného dělníka (muže), podpory a rodinné přídavky se vypočítávají za totéž časové období.

3. Pro ostatní příjemce dávky se stanoví tak, aby byly v přiměřeném poměru k dávkám typického příjemce.

4. Pro účely tohoto článku se pokládá za dospělého nekvalifikovaného dělníka (muže):

a) nekvalifikovaný dělník ve strojírenském průmyslu s výjimkou výroby elektrických strojů;

b) nekvalifikovaný dělník vybraný v souladu s ustanovením následujícího odstavce.

5. Typický nekvalifikovaný dělník se pro účely písmene b) předchozího odstavce vybere z osob zaměstnaných v největší třídě hospodářské činnosti s nejvyšším počtem hospodářsky činných osob mužského pohlaví, které jsou chráněny pro případ uvedený v článku 7, písmeno b) v odvětví, které zahrnuje nejvyšší počet takových osob. K tomu účelu se užije Mezinárodní typové odvětvové klasifikace všech ekonomických činností přijaté Hospodářskou a sociální radou Spojených národů na jejím sedmém zasedání dne 27. srpna 1948, která je uvedena ve znění revidovaném v r. 1968 v příloze této úmluvy, nebo takové klasifikace ve znění plynoucím z pozdějších změn.

6. Kde výše podpor je rozdílná v jednotlivých oblastech, nekvalifikovaný dělník (muž) může být vybrán v každé oblasti podle ustanovení odstavců 4 a 5 tohoto článku.

7. Mzda nekvalifikovaného dělníka (muže) se určí na základě mzdy za normální počet pracovních hodin stanovený buď kolektivními smlouvami, popřípadě vnitrostátním zákonodárstvím nebo na jeho základě nebo zvyklostmi včetně případných drahotních přídavků. Jestliže mzdy takto určené jsou rozdílné v jednotlivých oblastech a ustanovení předchozího odstavce se neprovádí, použije se průměrné mzdy.

a) výše dávek se určí podle stanovené stupnice nebo podle stupnice určené příslušnými veřejnými orgány podle stanovených pravidel;

b) výše dávek může být omezena toliko v tom rozsahu, ve kterém jiné příjmy rodiny poživatelovy přesahují základní částku stanovenou nebo určenou příslušnými veřejnými orgány podle stanovených pravidel;

c) úhrn dávek a jiných příjmů po odečtení základních částek uvedených pod předchozí písmenou musí dostačovat k tomu, aby rodině poživatelově zajistily zdravé a slušné životní podmínky, a nesmí být nižší nežli částka dávek vypočtená podle ustanovení článku 23;

d) bude se mít za to, že ustanovením pod písmenou c) je vyhověno, jestliže úhrnná částka nemocenského vyplácená podle této úmluvy přesahuje nejméně o 30 % úhrnnou částku dávek odpovídající ustanovení článku 23 a ustanovení článku 19, písmeno b).

1. Nemocenské uvedené v článku 18 se bude poskytovat po celou dobu trvání případu; avšak doba poskytování těchto dávek může být omezena pro každý případ pracovní neschopnosti podle toho, co je stanoveno, nikoli však na méně než 52 týdny.

2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 2, doba poskytování nemocenského uvedená v článku 18 může být omezena, nikoli však na méně než 26 týdnů pro každý případ pracovní neschopnosti, podle toho, co je stanoveno, nikoli však na méně než 26 týdnů.

3. Jestliže zákonodárství členského státu stanoví, že nemocenské se poskytuje až po vypršení čekací doby, tato doba nesmí přesahovat první tři dni, po které je zastaven výdělek.

1. V případě úmrtí osoby, která pobírala nebo byla oprávněna pobírat nemocenské uvedené v článku 18, bude ve shodě se stanovenými podmínkami vyplaceno pohřebné pozůstalým, jiným osobám, které na ní byly závislé, nebo osobě, která uhradila pohřební náklady.

2. Členský stát nemusí se řídit ustanoveními předchozího odstavce:

a) jestliže přijal závazky části IV úmluvy o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách, 1967;

b) jestliže jeho zákonodárství přiznává nemocenské sazbou nikoli nižší, než činí 80 % výdělku chráněných osob;

c) jestliže dobrovolné pojištění, na něž dozírají veřejné orgány, zaručuje pohřebné většině chráněných osob.