(1) Lékaři předepisují na základě vyšetření nemocného léčiva, která jsou zařazena do lékopisu nebo jejichž používání je ministerstvem zdravotnictví České republiky (dále jen „ministerstvo“) povoleno.¹) Při předepisování léčiv a prostředků jsou povinni postupovat účelně a při předepisování léčiv a prostředků na účet Pojišťovny podle zásad uvedených ve zvláštním předpisu.¹⁹)

(2) Předepsání léčiv a prostředků včetně počtu jejich balení a dávkování musí být zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci nemocného. Léčiva se předepisují pro nemocného na recepturní tiskopis;²⁰) jde-li o léčiva obsahující omamné látky skupiny I seznamu²¹) a psychotropní látky skupiny II seznamu²²) předepisují se pro nemocného na zvláštní recepturní tiskopis.²³) Prostředky se předepisují pro nemocného na tiskopis poukazu na léčebnou a ortopedickou pomůcku.²⁴)

(3) Lékaři mohou předepisovat léčiva, jež jsou potřebná pro výkon diagnostické, preventivní a terapeutické činnosti stanovené v jejich pracovní náplni a jejichž indikace a účinky bezpečně znají. Prostředky hrazené v plném rozsahu Pojišťovnou mohou lékaři předepisovat pouze v provedení, které pojištěnci funkčně plně vyhovuje a splňuje podmínky nejmenší ekonomické náročnosti.

(4) Při poskytování první pomoci lze předepisovat jen léčiva nezbytná pro poskytnutí této pomoci a v množství potřebném do doby návštěvy nemocného u lékaře.

(5) Na jeden recepturní tiskopis lze předepsat nejvýše dva druhy hromadně vyráběných léčiv s výjimkou uvedenou v § 13 odst. 3, nebo pouze jeden druh léčiva vyráběného individuálně. V případě, že je předepsán jen jeden druh léčiva, musí předepisující lékař zbylé prázdné místo proškrtnout.

(6) Při předepsání více původních balení léčiva nebo více dávek individuálně (magistraliter) připravovaného léčiva v lékárně vyznačí předepisující lékař na recepturním tiskopisu nebo na žádance počet balení nebo dávek římskou číslicí a slovy.

(7) Lékařem vyplněný

a) recepturní tiskopis (dále jen „recept“),

b) tiskopis poukazu na léčebnou a ortopedickou pomůcku (dále jen „poukaz“) musí mít tyto náležitosti:

1. jméno, příjmení, rodné číslo, adresu nemocného;

2. předpis léčiva (prostředku); záměrné překročení nejvyšší dávky léčiva je nutno označit symbolem(„!“) a vypsáním slovy. V případě, že lékař trvá na předepsaném léčivu nebo prostředku, označí jej symbolem „R“;

3. při předepsání individuálně připravovaných léčiv lze používat pouze lékopisných názvů a zkratek, u hromadně vyráběných léčiv jejich registrovaných názvů (ochranných značek); při předepisování léčiv mezinárodním nechráněným (generickým) názvem je lékař povinen uvést na receptu koncentraci účinné látky;

4. návod k použití léčiva (prostředku);

5. podpis předepisujícího lékaře a datum vystavení receptu (poukazu);

6. otisk razítka zdravotnického zařízení s jmenovkou předepisujícího lékaře; u lékařů, kteří poskytují první pomoc, pouze otisk razítka s jeho jmenovkou a adresou.

(8) Recepty (poukazy), na nichž jsou předepsané léčiva (prostředky)

a) označené písmenem „Z“ v seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky, který tvoří přílohu zvláštního předpisu,¹⁹)

b) přesahující nejvyšší stanovenou úhradu Pojišťovnou musí mít náležitosti uvedené v předchozím odstavci a musí být opatřeny otiskem razítka příslušného revizního lékaře, jeho podpisem a datumem, kdy tak učinil.

(9) Jestliže předepisující lékař předepíše léčivo nebo prostředek, na jehož úhradě se podle zvláštního předpisu¹⁹) podílí nemocný, je povinen na tuto skutečnost upozornit nemocného.