(1) Civilní službou je věřejně prospěšná služba občana, kterou je podle tohoto zákona povinen, jestliže mu náboženské vyznání nebo morální přesvědčení brání ve výkonu vojenské činné služby.¹)

(2) Občan vykoná civilní službu formou pomocných činností v organizacích nezainteresovaných na zisku, a to v oblasti zdravotnictví, sociální oblasti, v oblasti ochrany životního prostředí, při likvidaci následků živelních pohrom a v jiných obecně prospěšných činnostech, které stanoví vláda Československé socialistické republiky.

(3) Civilní služba je o polovinu delší než vojenská činná služba, místo níž se vykonává.

(4) Výkonem civilní služby nesmějí občanu, který ji vykonává, vzniknout neodůvodněné výhody proti těm občanům, kteří vykonávají vojenskou činnou službu.