2. a) Chce-li ten, jehož se rozhodnutí uvedené v bodě 1 písm. a) týká, zůstat československým státním občanem, může to nejpozději do 31. prosince 1993 písemně sdělit přímo nebo prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu Československé socialistické republiky v cizině příslušnému ústřednímu orgánu státní správy,¹) podle toho, na území které republiky měl poslední trvalý pobyt. Pokud tak učiní, bude se mít za to, že nepřestal být československým státním občanem; z toho mu nesmí vzniknout žádná újma.

b) Účinky uvedené v bodě 2 písm. a) věta druhá nastávají dnem, kdy sdělení občana došlo příslušnému ústřednímu orgánu státní správy; o tom mu tento orgán vydá osvědčení.

3. a) Osobám, které byly propuštěny ze státního svazku v době od 1. října 1949 do 31. prosince 1989, bude státní občanství uděleno, jestliže o to požádají nejpozději do 31. prosince 1993 přímo anebo prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu Československé socialistické republiky v cizině příslušný ústřední orgán státní správy.

b) Státní občanství nelze podle bodu 3 písm. a) udělit, pokud by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky, které Československá socialistická republika převzala.

1. a) Rozhodnutí o odnětí státního občanství vydaná podle předpisů uvedených v čl. I se zrušují s účinností od jejich vydání.

b) Osoby, jímž bylo státní občanství odňato, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za osoby propuštěné ze státního svazku.