(1) Při jízdě a činnostech mimo pozemní komunikace se řidič musí chovat ukázněně a ohleduplně, přizpůsobit své chování stavu a povaze terénu, povětrnostním podmínkách a jiným okolnostem, které je možno předvídat.

(2) Řidič dále

a) nesmí zastavovat a stát na místě, kde vozidlo překáží z hlediska bezpečnosti práce a technických zařízení nebo je ohroženo prací konanou v jeho blízkosti, povahou terénu nebo vedením vysokého nebo velmi vysokého napětí,⁶)

b) nesmí se s vozidlem otáčet a couvat, nevyhovuje-li tomu povaha terénu,

c) musí v případech, kdy to vyžadují okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, zajistit bezpečné couvání a otáčení pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby; jakmile tuto osobu ztratí z dohledu, je povinen ihned zastavit,

d) musí zdůraznit začátek couvání zvukovým výstražným znamením v případě, kdy není dostatečný zpětný výhled z vozidla a couvání není zajištěno pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby,

e) musí před opuštěním vozidla provést taková opatření, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost osob a technických zařízení,

f) musí při vlečení vozidla dodržovat ustanovení zvláštních předpisů,⁷)

g) nesmí tlačit vozidlo motorickou silou bez použití tyče, která je na vozidlech řádně zajištěna.

(3) Řidič může zajíždět k pískovým jámám, lomům, skládkám, staveništím a podobným místům jen tehdy, když je povrch terénu k nim dostatečně pevný, široký a sjízdný.