6.4 Závislé nároky

(a) Každý nárok, který obsahuje všechny znaky jednoho nebo více ostatních nároků (nárok v závislé formě, zde uváděný jako „závislý nárok“), musí obsahovat odvolání, pokud možno na začátku, na jiný nárok nebo na jiné nároky a potom musí uvést další nárokované znaky. Každý závislý nárok, který se odvolává na více než jeden z ostatních nároků („vícenásobně závislý nárok“) se smí odvolávat na tyto nároky pouze alternativně. Vícenásobně závislé nároky nesmějí sloužit jako podklad pro jiné vícenásobně závislé nároky. Jestliže národní zákonodárství národního úřadu, který jedná jako orgán pro mezinárodní rešerši, neumožňuje, aby vícenásobně závislé nároky byly sestaveny způsobem odlišným od toho, který je uveden ve dvou předcházejících větách, pak opomenutí sestavit nároky takovým způsobem může vést k jejich označení v mezinárodní rešeršní zprávě ve smyslu článku 17. (2) (b). Skutečnost, že nároky nejsou sestaveny uvedeným způsobem, nemá v určeném státě následky, pokud byly nároky sestaveny v souladu s národním zákonodárstvím tohoto státu.

(b) Každý závislý nárok musí být formulován tak, aby obsahoval všechna omezení obsažená v nároku, na který se odvolává. Vícenásobně závislý nárok musí být formulován tak, aby obsahoval všechna omezení obsažená v tom konkrétním nároku, v souvislosti s nimiž je právě uvažován.

(c) Všechny závislé nároky, které se odvolávají na jediný předcházející nárok a všechny závislé nároky, které se odvolávají na několik předcházejících nároků, budou podle možnosti a co nejvhodněji sloučeny do skupin.