OBECNÁ USTANOVENÍ
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám, nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.1)
(2) Každý má právo svobodně šířit svou náboženskou víru nebo své přesvědčení být bez vyznání.
(3) Nikdo nesmí být nucen vyznávat jakoukoli náboženskou víru nebo nucen být bez vyznání.
(4) Věřícím je pro účely tohoto zákona každý, kdo vyznává náboženskou víru.
(1) Vyznávání náboženské víry nesmí být důvodem k omezení ústavou zaručených práv a svobod občanů, zejména práva na vzdělání, volbu a výkon povolání a přístup k informacím.
(2) Věřící má právo slavit svátky a obřady podle požadavků vlastní náboženské víry, v souladu s obecně závaznými právními předpisy.2)