CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI

§ 8

Stát uznává povinnost mlčenlivosti osob pověřených vykonávat duchovenskou činnost.

(1) Církví nebo náboženskou společností se podle tohoto zákona rozumí dobrovolné sdružení osob stejné náboženské víry v organizaci s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy a obřady.

(2) Církve a náboženské společnosti působí na území České a Slovenské Federativní Republiky na základě registrace.

(3) Církve a náboženské společnosti jsou právnickými osobami; mohou se vzájemně sdružovat. Mohou vytvářet komunity, řády, společnosti a podobná společenství.

(4) Stát uznává jako církve a náboženské společnosti pouze ty, které jsou registrovány podle tohoto zákona.

(1) Věřící mají právo se sdružovat a tyto církve a náboženské společnosti zakládat, jakož i vstupovat do již existujících církví a náboženských společností, a podílet se na jejich životě, zejména:

(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné instituce nezávisle na státních orgánech.1)

(1) Církve a náboženské společnosti mohou k plnění svého poslání zejména:

(2) Výkon činností uvedených v odstavci 1 nesmí být v rozporu s ústavou, nesmí ohrožovat bezpečnost občanů a veřejný pořádek, zdraví a mravnost nebo práva a svobody druhých, nezávislost a územní celistvost státu.

(1) Osoby vykonávající duchovenskou činnost ji vykonávají z pověření církví a náboženských společností, podle jejich vnitřních předpisů a obecně závazných právních předpisů.6)

(2) Církve a náboženské společnosti posuzují způsobilost osob k výkonu duchovenské činnosti a podle toho určují jejich zařazení.

(3) Církve a náboženské společnosti podle svých vnitřních předpisů ustanovují osoby vykonávající duchovenskou činnost a učitele náboženství do funkce, popřípadě též pro určitý územní obvod.

(1) Pověřené osoby vykonávající duchovenskou činnost mají právo vstupu do veřejných zařízení sociální péče a zdravotnických zařízení a dětských domovů, dále mají právo vstupu do ubytovacích objektů vojenských útvarů, do míst, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova.

(2) Církve a náboženské společnosti dohodnou s těmito zařízeními a útvary pravidla vstupu do jejich objektů a výkonu náboženských úkonů v nich, pokud postup není upraven jinými obecně závaznými právními předpisy.

(3) V těchto zařízeních a útvarech má každý právo, zejména v případech ohrožení života a zdraví, na poskytnutí duchovní služby zpravidla duchovním podle vlastní volby. Dále má právo mít u sebe duchovní a náboženskou literaturu podle vlastní volby.

a) účastnit se náboženských úkonů;

b) účastnit se bohoslužeb nebo jiných obřadů;

c) v náboženském duchu být vychováváni, popřípadě po splnění podmínek stanovených vnitřními předpisy církví a náboženských společností a obecně závaznými právními předpisy náboženství vyučovat;4)

d) navazovat a udržovat náboženské styky i mezinárodně;

e) vlastnit náboženskou literaturu v libovolném jazyce a za podmínek stanovených obecně závaznými právními předpisy ji šířit;

f) volit si duchovní nebo řeholní stav a rozhodovat se pro život v komunitách, řádech a podobných společenstvích.

a) svobodně určovat své náboženské učení a obřady;

b) vydávat vnitřní předpisy, pokud nejsou v rozporu s obecně závaznými právními předpisy;

c) poskytovat duchovní a hmotné služby;

d) vyučovat náboženství;

e) vyučovat a vychovávat své duchovní i laické pracovníky ve vlastních školách a jiných zařízeních i na vysokých školách bohosloveckých a bohosloveckých fakultách za podmínek stanovených obecně závaznými právními předpisy;4)

f) organizovat bez oznámení svá shromáždění;5)

g) vlastnit movitý i nemovitý majetek a mít jiná majetková a nehmotná práva;

h) zřizovat a provozovat účelová zařízení;

i) provozovat tisk, nakladatelství, vydavatelství a tiskárny;

j) zakládat a provozovat vlastní kulturní instituce a zařízení;

k) zřizovat a provozovat vlastní zdravotnická zařízení a zařízení sociálních služeb a účastnit se na poskytování těchto služeb i ve státních zařízeních v souladu s obecně závaznými právními předpisy;

l) vysílat své zástupce do zahraničí a přijímat zástupce církví a náboženských společností ze zahraničí.