(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého policisty trojnásobek jeho hrubého měsíčního služebního příjmu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena

a) na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat nebo ztrátou svěřených předmětů,

b) v opilosti, kterou si policista sám přivodil nebo v důsledku toho, že zneužil omamných prostředků.