SOUSTAVA SOUDŮ A HLAVNÍ ZÁSADY JEJICH ČINNOSTI

(1) Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České republiky.

(2) Soudy České republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), vrchní soudy, krajské soudy, vyšší vojenské soudy, okresní soudy a vojenské obvodové soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy.

(3) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.

(4) Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zvláštním zákonem vykonávat i soudy jinak označené.

(5) Soudy České republiky jsou účetními jednotkami.

(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce může rozhodovat jen soudce.

(2) Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Předsedou senátu může být jen soudce.

(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

(1) Rozvrh práce u soudu určí, který senát nebo samosoudce věc projedná a rozhodne. V rozvrhu práce je třeba rovněž stanovit zastupování senátů (samosoudců) a který senát (samosoudce) věc projedná a rozhodne, nemůže-li rozvrhem práce stanovený senát (samosoudce) věc projednat a rozhodnout z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti soudce nebo vyloučení soudce anebo z jiných důvodů stanovených zákonem.

(2) Rozvrh práce vydává předseda soudu na období kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu.

(2) Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.

(3) Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.

(3) Nemůže-li věc projednat a rozhodnout žádný senát (samosoudce) určený rozvrhem práce podle odstavce 1, přidělí předseda soudu věc jinému senátu (samosoudci). Stejně postupuje, nemůže-li soudce z důvodu náhlé překážky provést jednotlivé úkony v řízení.

(4) Každý má právo nahlížet do vydaného rozvrhu práce a učinit si z něj výpisy nebo opisy.

(1) Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.

(2) Anonymní podání se nevyřizují.

(3) Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich vyřizování stanoví zvláštní zákony.

(1) Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem, pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich pravomoci.

(2) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

(3) Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku. Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí stát.

(1) Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může být stanovena jen zákonem.

(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.

(3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.

a) rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu, pokud zákon nestanoví jinak,

b) rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popřípadě jiná opatření,

c) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, nestanoví-li zákon jinak,

d) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí jiných orgánů, pokud tak zákon stanoví.