Hlava 1
SOUSTAVA SOUDŮ A HLAVNÍ ZÁSADY JEJICH ČINNOSTI
§ 1
(1) Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České republiky.
(2) Soudy České republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), vrchní soudy, krajské soudy, vyšší vojenské soudy, okresní soudy a vojenské obvodové soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy.
(3) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
(4) Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zvláštním zákonem vykonávat i soudy jinak označené.
(5) Soudy České republiky jsou účetními jednotkami.
§ 2
§ 3
Úkolem soudů je zejména
a) rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu, pokud zákon nestanoví jinak,
b) rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popřípadě jiná opatření,
c) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, nestanoví-li zákon jinak,
d) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí jiných orgánů, pokud tak zákon stanoví.
§ 4
(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce může rozhodovat jen soudce.
(2) Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Předsedou senátu může být jen soudce.
(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.
§ 4a
(1) Rozvrh práce u soudu určí, který senát nebo samosoudce věc projedná a rozhodne. V rozvrhu práce je třeba rovněž stanovit zastupování senátů (samosoudců) a který senát (samosoudce) věc projedná a rozhodne, nemůže-li rozvrhem práce stanovený senát (samosoudce) věc projednat a rozhodnout z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti soudce nebo vyloučení soudce anebo z jiných důvodů stanovených zákonem.
(2) Rozvrh práce vydává předseda soudu na období kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu.
(3) Nemůže-li věc projednat a rozhodnout žádný senát (samosoudce) určený rozvrhem práce podle odstavce 1, přidělí předseda soudu věc jinému senátu (samosoudci). Stejně postupuje, nemůže-li soudce z důvodu náhlé překážky provést jednotlivé úkony v řízení.
(4) Každý má právo nahlížet do vydaného rozvrhu práce a učinit si z něj výpisy nebo opisy.
§ 5
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
(2) Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.
(3) Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.
§ 6
(1) Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.
(2) Anonymní podání se nevyřizují.
(3) Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich vyřizování stanoví zvláštní zákony.
§ 7
(1) Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem, pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich pravomoci.
(2) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
(3) Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku. Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí stát.
§ 8
(1) Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může být stanovena jen zákonem.
(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.
(3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.
§ 8a
Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, není dovoleno vstupovat se zbraní;1) tento zákaz se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sborů ve službě.
Hlava 2
ORGANIZACE A ČINNOST SOUDŮ
Okresní soudy
Krajské soudy
Vrchní soudy
Vojenské soudy
Nejvyšší soud
§ 9
(1) Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.
(2) Okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.
(3) Senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících.
§ 10
Okresní soudy rozhodují jako soudy prvního stupně, pokud zákony o řízení před soudy nestanoví jinak.
§ 11
Předseda a místopředseda okresního soudu v souladu s rozvrhem práce vykonávají soudnictví náležející okresnímu soudu jako předsedové senátů nebo jako samosoudci. Předseda okresního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává prostřednictvím krajského soudu podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.
§ 12
(1) Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.
(2) Krajský soud rozhoduje v senátech; samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy.
(3) Senáty krajského soudu se skládají
a) ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech,
b) z předsedy a dvou soudců v ostatních případech.
§ 13
(1) Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. Zákony o řízení před soudy stanoví, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně.
(2) Další případy rozhodování krajských soudů upravují zákony o řízení před soudy.
§ 14
Předseda a místopředsedové krajského soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející krajskému soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda krajského soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudů dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.
§ 15
(1) Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu a dalších soudců.
(2) Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců.
§ 16
Vrchní soudy
a) rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy,
b) přezkoumávají zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem,
c) rozhodují v dalších zákonem určených případech.
§ 17
§ 19
Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vrchnímu soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda vrchního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu. Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před zaujetím stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů (dále jen „stanoviska“) Nejvyšším soudem nebo jeho kolegii.
§ 18
§ 20
Vojenské soudy rozhodují o všech trestních věcech příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, válečných zajatců a dalších osob, o kterých to stanoví zákon.
§ 21
(1) Vojenský obvodový soud se skládá z předsedy, popřípadě místopředsedy, dalších soudců a přísedících.
(2) Vojenský obvodový soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.
(3) Senáty vojenského obvodového soudu se skládají ze soudce a ze dvou přísedících.
(4) Vojenské obvodové soudy rozhodují jako soudy prvního stupně, pokud trestní řád nestanoví jinak.
§ 22
(1) Předseda, popřípadě místopředseda vojenského obvodového soudu vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vojenskému obvodovému soudu jako předseda senátu nebo samosoudce. Předseda vojenského obvodového soudu mimo to při respektování soudcovské nezávislosti dbá, aby nedocházelo k průtahům v řízení, dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců, a o dodržování zásad soudcovské etiky, a na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování příslušným soudům vyšších stupňů.
(2) Předseda vojenského obvodového soudu vykonává správu vojenského obvodového soudu, zajišťuje jeho řádný chod po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční, pečuje o odbornou výchovu soudců a ostatních pracovníků vojenského obvodového soudu a plní další povinnosti, které vyplývají z jeho vojenského služebního poměru; při vyřizování stížností fyzických a právnických osob na průtahy v řízení a nevhodné chování soudců dbá soudcovské nezávislosti.
(3) Předsedu vojenského obvodového soudu zastupuje místopředseda nebo, není-li místopředsedy, jiný soudce předsedou soudu k tomu určený.
§ 23
(1) Vyšší vojenský soud se skládá z předsedy, místopředsedy, dalších soudců a přísedících.
(2) Vyšší vojenský soud rozhoduje v senátech.
(3) Senáty vyššího vojenského soudu se skládají:
a) ze dvou soudců, z nichž jeden je předsedou, a tří přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně,
b) z předsedy a dvou soudců v ostatních případech.
(4) Vyšší vojenské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni vojenské obvodové soudy. Zákon o řízení před soudy stanoví, kdy vyšší vojenské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně.
§ 24
(1) Předseda a místopředseda vyššího vojenského soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vyššímu vojenskému soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda vyššího vojenského soudu mimo to při respektování soudcovské nezávislosti dbá u svého soudu i u vojenských obvodových soudů, aby nedocházelo k průtahům v řízení, dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců, dbá o dodržování zásad soudcovské etiky, a na základě pravomocných rozhodnutí soudů dává podněty k sjednocování rozhodování vrchnímu soudu nebo Nejvyššímu soudu.
(2) Předseda vyššího vojenského soudu vykonává správu vyššího vojenského soudu, zajišťuje jeho řádný chod po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční, pečuje o odbornou výchovu soudců a ostatních pracovníků vyššího vojenského soudu, řídí a kontroluje výkon správy vojenských obvodových soudů a plní další povinnosti, které vyplývají z jeho vojenského služebního poměru; při vyřizování stížností fyzických a právnických osob na průtahy v řízení a nevhodné chování soudců dbá soudcovské nezávislosti.
(3) Předsedu vyššího vojenského soudu zastupuje místopředseda vyššího vojenského soudu.
§ 25
Výkon správy vojenských soudů
(1) Správu vojenského soudnictví vykonává ministr obrany České republiky (dále jen „ministr obrany“). Za tím účelem při respektování soudcovské nezávislosti zejména:
c) organizuje, usměrňuje a kontroluje výkon státní správy soudů prováděný předsedy vojenských soudů,
a) zajišťuje řádný chod vojenských soudů po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční,
b) vyřizuje personální věci soudců vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu a vojenských kolegií vrchních soudů,
g) vyřizuje stížnosti fyzických a právnických osob na průtahy v řízení a nevhodné chování soudců.
f) dává Nejvyššímu soudu popřípadě vrchním soudům podněty k výkladu zákonů a jiných právních předpisů,
e) sleduje stav soudní agendy, sleduje a hodnotí postup vojenských soudů v řízení a jejich rozhodování z hlediska dodržování zásad důstojnosti jednání a soudcovské etiky, plynulosti řízení a za tím účelem vykonává prověrky práce vojenských soudů,
d) organizuje a řídí odbornou přípravu justičních čekatelů u vojenských soudů a další odbornou výchovu soudců a ostatních pracovníků vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu a vojenských kolegií vrchních soudů,
(2) Správu vojenského kolegia vrchních soudů vykonává ministr obrany prostřednictvím předsedy tohoto kolegia po dohodě s ministrem spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“).
(3) Ministr obrany může výkon některých svých oprávnění přenést na náčelníka Správy vojenských soudů zřízené v ministerstvu obrany České republiky (dále jen „ministerstvo obrany“).
§ 26
Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu a dalších soudců.
§ 27
(1) Nejvyšší soud rozhoduje v senátech nebo ve velkých senátech kolegií. Ve velkých senátech kolegií rozhoduje, jen jestliže jim byla věc postoupena podle § 27a.
(2) Senáty Nejvyššího soudu se skládají z předsedy senátu a dvou soudců.
(3) Velké senáty kolegií se skládají z devíti soudců příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Tvoří-li však kolegium Nejvyššího soudu více než 27 soudců, skládá se velký senát tohoto kolegia z jedné třetiny všech soudců kolegia; nepředstavuje-li jedna třetina všech soudců kolegia celé liché číslo, skládá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému lichému číslu vyššímu než devět, které bezprostředně následuje po tomto podílu. Jeden z členů velkého senátu je jeho předsedou. V každém kolegiu se vytváří jen jeden velký senát.
(4) Složení senátů a velkých senátů kolegií se stanoví v rozvrhu práce. Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.
§ 27a
(1) Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu kolegia. Při postoupení věci svůj odlišný právní názor náležitě zdůvodní.
(2) Jde-li o právní názor o procesním právu, ustanovení odstavce 1 neplatí, ledaže senát Nejvyššího soudu jednomyslně dospěl k závěru, že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam.
§ 28
(1) Nejvyšší soud zajišťuje zákonnost rozhodování soudů tím, že
b) rozhoduje v jiných zákonem určených případech.
a) rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
(2) Nejvyšší soud dále rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva. Rozhoduje též v dalších zákonem určených případech.
(3) Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska.
§ 29
(1) Jestliže některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu, může předseda Nejvyššího soudu navrhnout kolegiu nebo plénu zaujetí stanoviska [§ 28 odst. 1 písm. b)].
(2) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů jiných správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.
(3) Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.
§ 30
(1) Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti trestní, vojenské, občanskoprávní a obchodní kolegia. V čele kolegií jsou předsedové kolegií. Předseda Nejvyššího soudu může se souhlasem pléna sloučit některá kolegia, je-li to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné.
(2) Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů, a vojenských soudů navrhují kolegiím zaujetí stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(3) Před zaujetím stanoviska si kolegium může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.
§ 31
(1) Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedy a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů.
(2) Zasedání pléna Nejvyššího soudu jsou neveřejná. Zasedání pléna se mohou zúčastnit předsedové vrchních soudů. Na zasedání pléna je možno přizvat i další osoby.
(3) Plénum Nejvyššího soudu zejména
c) projednává zprávy o účinnosti zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů a na jejich podkladě dává podněty k nové právní úpravě.
b) zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů v otázkách týkajících se více kolegií nebo sporných mezi kolegii,
a) usnáší se na jednacím řádu Nejvyššího soudu,
§ 32
(1) Předseda Nejvyššího soudu vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce. Při respektování soudcovské nezávislosti dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu a o dodržování zásad soudcovské etiky. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů a vojenských soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí stanovisek k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(2) Předseda Nejvyššího soudu svolává plénum tohoto soudu, určuje program jeho jednání a řídí je.
(3) Správu vojenského kolegia Nejvyššího soudu vykonává ministr obrany prostřednictvím předsedy tohoto kolegia v dohodě s ministrem spravedlnosti.
(4) Místopředseda Nejvyššího soudu zastupuje předsedu způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonává soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce.
§ 33
Sídla a obvody soudů
(1) Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.
(2) Obvod vrchního soudu se sídlem v Praze se shoduje s obvody krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a městského soudu v Praze a s obvody vojenských obvodových soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Litoměřicích a v Hradci Králové. Obvod vrchního soudu se sídlem v Olomouci se shoduje s obvody krajských soudů v Brně a Ostravě a s obvody vojenských obvodových soudů v Brně a v Olomouci.
(3) Sídla a obvody okresních a krajských soudů a sídla a obvody vojenských soudů určí zvláštní zákon.
(4) Zvláštním zákonem může být
b) určeno, že věci určitého druhu z obvodu několika soudů bude vyřizovat jeden okresní soud.
a) zřízen okresní nebo krajský soud pro vyřizování věcí určitého druhu z obvodu jednoho nebo několika okresních nebo krajských soudů a určen jejich název,
(5) Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále jen „ministerstvo spravedlnosti“) může obecně závazným právním předpisem zřídit v obvodu okresního nebo krajského soudu jeho pobočku. Toto právo přísluší v oboru vojenského soudnictví ministerstvu obrany.
Hlava 3
USTANOVOVÁNÍ SOUDCŮ A PŘÍSEDÍCÍCH
Oddíl1
Obecná ustanovení
§ 34
Předpoklady pro funkci soudce a přísedícího
(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
(2) Soudce mimo splnění podmínek uvedených v předchozím odstavci musí mít úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční zkoušku.
(3) Zvláštní zákon může stanovit další podmínky a postup při přezkoumávání předpokladů a morálních vlastností, potřebných pro funkci soudce.
(4) Přísedící vojenského soudu mimo splnění podmínek uvedených v odstavci 1 musí konat vojenskou činnou službu nebo být příslušníkem ozbrojených sborů. Soudce vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu a vojenského kolegia vrchního soudu musí mimo to mít hodnost důstojníka nebo generála a splňovat podmínky uvedené v odstavci 2.
(5) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona. Ministr spravedlnosti a u vojenských soudů ministr obrany mohou uznat advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona.
§ 35
Funkční období soudce a přísedícího
(1) Soudci jsou jmenováni bez časového omezení.
(2) Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let.
(3) Způsobilost vykonávat funkci soudce nebo přísedícího začíná dnem složení slibu po ustanovení.
(4) Přísedící vojenských soudů jsou voleni na dobu, po kterou vykonávají vojenskou činnou službu nebo jsou příslušníky ozbrojených sborů, nejdéle však na dobu čtyř let.
§ 36
Počet soudců a přísedících
(1) Počet soudců vojenských soudů, vojenských kolegií vrchních soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu určuje ministr obrany.
(2) Počet přísedících vojenských soudů stanoví předseda příslušného soudu, a to tak, aby jednotliví přísedící zpravidla nemuseli zasedat více než 12 dní v roce.
§ 37
Slib
(1) Po svém ustanovení skládají soudci a přísedící tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s nimi budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“. Odmítnutí složení slibu má za následek ztrátu funkce.
(2) Složení slibu se neopakuje, jestliže byl přísedící zvolen znovu.
(3) Slib skládají
b) soudci ostatních soudů do rukou ministra spravedlnosti,
a) soudci vojenských soudů, vojenských kolegií vrchních soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu do rukou ministra obrany,
c) přísedící okresních, krajských a vojenských soudů do rukou předsedy toho soudu, k němuž byli zvoleni.
Oddíl2
Ustanovení soudců a přísedících
Dočasné přidělení soudce
§ 38
(1) Soudce jmenuje prezident republiky.
(2) Volbu přísedících soudů republik upraví zvláštní zákon. Přísedící vojenských soudů volí shromáždění příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů na návrh komisí ustavených příslušnými veliteli.
§ 39
Jmenování soudních funkcionářů
(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje ze soudců prezident republiky.
(2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu a předsedy senátů vrchních soudů jmenují předsedové příslušného soudu ze soudců tohoto soudu.
(3) Předsedy a místopředsedy vrchních a krajských soudů, jakož i předsedy a místopředsedy okresních soudů jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců jmenovaných pro soudy České republiky.
(4) Předsedy senátů krajských a okresních soudů jmenuje předseda příslušného krajského soudu ze soudců krajského soudu a okresních soudů.
(5) Předsedy a místopředsedy vyšších vojenských soudů a vojenských obvodových soudů, předsedy senátů vyšších vojenských soudů a vojenských obvodových soudů jmenuje ze soudců jmenovaných pro vyšší vojenské soudy a vojenské obvodové soudy ministr obrany.
§ 40
Přidělování soudců k výkonu funkce k určitému soudu a přeložení soudce
(1) Soudce přiděluje k výkonu funkce k určitému soudu ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu (§ 34 odst. 1). Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek ztrátu funkce, nelze-li soudce přidělit s jeho souhlasem k jinému soudu.
(2) Ministr spravedlnosti může přeložit soudce na jiný soud téhož stupně nebo na vyšší soud jen s jeho souhlasem.
(3) Na soud nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit soudce jen na jeho žádost.
(4) Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit postupem podle odstavců 2 a 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce, přeložit soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti na jiný soud, dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo změně obvodů soudů.
(5) Podle odstavce 4 lze soudce soudu dotčeného zákonnou změnou podle odstavce 4 přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž je soudce k výkonu funkce přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4 lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.
(6) Základní plat náležející soudci podle zvláštního zákona,2) který byl přeložen k výkonu funkce k jinému soudu podle odstavce 4, mu zůstává zachován.
(7) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů3) opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.
(8) Bez souhlasu nebo bez žádosti může být soudce přeložen na jiný soud téhož stupně nebo na nižší soud též pravomocným rozhodnutím kárného soudu.
(9) Přidělit nebo přeložit soudce k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu může ministr spravedlnosti jen se souhlasem předsedy tohoto soudu. Souhlas předsedy Nejvyššího soudu se vyžaduje též k přeložení soudce tohoto soudu k nižšímu soudu (odstavec 3).
(10) O přidělení nebo přeložení vojenských soudců rozhoduje ministr obrany. Jinak se použijí přiměřeně ustanovení odstavců 1 až 4.
§ 41
(1) Pro řádný chod soudnictví je možno soudce dočasně přidělit
Dočasně lze přidělit soudce k jinému soudu pouze s jeho souhlasem.
Dočasně lze přidělit soudce k jinému soudu pouze s jeho souhlasem.
a) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně,
b) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce krajského soudu (vyššího vojenského soudu),
c) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce okresního soudu (vojenského obvodového soudu).
(2) Se souhlasem soudce je možno soudce dočasně přidělit
b) soudce okresního nebo krajského soudu k výkonu soudcovské činnosti k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému soudu,
a) k využití zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti,
c) soudce vrchního soudu k výkonu soudcovské činnosti k jinému vrchnímu soudu.
(3) Doba dočasného přidělení soudce nesmí přesahovat jeden rok v období tří roků s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a).
§ 42
(1) O dočasném přidělení rozhoduje
c) ministr obrany, jde-li o soudce vojenských soudů, vojenského kolegia vrchních soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu,
a) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení soudců k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Nejvyššímu soudu,
b) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému anebo k vrchnímu soudu,
f) předseda krajského soudu v ostatních případech.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a), s výjimkou přidělení k ministerstvu spravedlnosti, je třeba k přidělení soudce souhlasu vedoucího orgánu, k němuž má být soudce dočasně přidělen.
§ 43
(1) Soudci, kteří jsou povoláni podle branného zákona na vojenské cvičení jako důstojníci v záloze a přiděleni k vojenským soudům, mohou být rozhodnutím ministra obrany pověřeni na tuto dobu výkonem soudcovské funkce, kterou jinak vykonávají soudci vojenských soudů.
(2) Způsob doplňování soudců vojenských soudů, vojenských kolegií vrchních soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu za branné pohotovosti státu upraví ministerstvo obrany v dohodě s ministerstvem vnitra České republiky a ministerstvem spravedlnosti.
Hlava 4
ZÁNIK FUNKCE SOUDCE A FUNKCE PŘÍSEDÍCÍHO
§ 44
Odvolání z funkce soudce a odvolání z funkce přísedícího vojenského soudu
(1) Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti.
(2) Návrh na odvolání z funkce vojenských soudců podává ministr obrany. Návrh na odvolání z funkce soudců ostatních soudů podává ministr spravedlnosti.
(3) Přísedící vojenského soudu může být ze své funkce odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své povinnosti přísedícího. O odvolání rozhoduje orgán, který přísedícího vojenského soudu zvolil (§ 38), a to na návrh orgánu, který podává návrh na jeho zvolení. Před rozhodnutím o odvolání je třeba si vyžádat vyjádření přísedícího.
(4) Dnem, kdy bylo soudci nebo přísedícímu vojenského soudu doručeno rozhodnutí o odvolání, jejich funkce zaniká.
§ 45
Vzdání se funkce soudce a funkce přísedícího vojenského soudu
Soudce a přísedící vojenského soudu se mohou vzdát své funkce uvedené v § 38. Funkce soudce nebo funkce přísedícího vojenského soudu zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno orgánu, který soudce jmenoval nebo přísedícího zvolil.
§ 46
Zproštění funkce soudce a zproštění funkce přísedícího vojenského soudu
(1) Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v § 38 zproštěn, jestliže
a) pravomocným rozhodnutím kárného soudu bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav mu trvale nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti,
b) dosáhl věku 65 let.
(2) Z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a) může být zproštěn funkce též přísedící vojenského soudu.
(3) O zproštění funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti, jde-li o vojenské soudce, ministr obrany; o zproštění funkce přísedícího rozhoduje orgán, který přísedícího do funkce zvolil (§ 38).
(4) Dnem, kdy bylo soudci nebo přísedícímu vojenského soudu doručeno rozhodnutí o zproštění, jejich funkce zaniká.
§ 47
Zánik funkce soudce a zánik funkce přísedícího vojenského soudu ze zákona
Soudce pozbývá své funkce dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena. Totéž platí pro přísedícího vojenského soudu.
§ 48
Pozbude-li soudce nebo přísedící státní občanství České republiky, má to za následek ztrátu funkce.
§ 49
Dočasné zproštění výkonu funkce soudce
(1) Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), může být až do zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn.
(2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, činí tak po dohodě s předsedou tohoto soudu.
§ 50
Zproštění, uvolnění a odvolání soudních funkcionářů
(1) Soudce bude na svou žádost zproštěn funkce uvedené v § 39. O zproštění rozhoduje orgán, který soudce do funkce jmenoval.
(2) Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu tím, kdo jej do této funkce jmenoval.
(3) Předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným rozhodnutím kárného soudu.
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce, do které byl jmenován, jeho funkce zaniká.
§ 51
(1) Jestliže byl soudce zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), náleží mu po dobu tří měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní nebo invalidní důchod. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci přiznán.
(2) Jestliže byl soudce zproštěn nebo uvolněn z funkce uvedené v § 39 nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení jmenován do nižší funkce, náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání rozdílu mezi výší dosavadního funkčního platu a nového platu. Vyrovnání mu nenáleží, jestliže byl z funkce uvolněn proto, že byl pravomocně kárně postižen.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na soudce vojenských soudů a na soudce vojenského kolegia Nejvyššího soudu a vojenských kolegií vrchních soudů, jejichž nároky jsou upraveny předpisy platnými pro vojáky z povolání.
Hlava 5
POSTAVENÍ SOUDCŮ A PŘÍSEDÍCÍCH
Některá ustanovení o postavení přísedících
§ 52
(1) Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.
(2) Na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se vztahují, s výjimkou soudců vojenských soudů a soudců vojenského kolegia Nejvyššího soudu a vojenských kolegií vrchních soudů, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení zákoníku práce. Pracovní vztah vzniká dnem, který je stanoven k nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce podle tohoto zákona.
(3) Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu České republiky a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě.
(4) Soudce nesmí dále zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. Toto ustanovení se nevztahuje na přísedícího.
(5) Pedagogickou činností podle odstavce 4 se rozumí přednášková nebo jiná vzdělávací činnost vykonávaná pro Ministerstvo spravedlnosti, soudy a státní zastupitelství, nebo z jejich pověření, a obdobná činnost vykonávaná na vysokých školách nebo v rámci soustavy základních a středních škol.
(6) Platové poměry soudců upraví zvláštní zákon.
§ 53
(1) Soudci vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu a vojenských kolegií vrchních soudů jsou vojáky z povolání, a pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na ně předpisy platné pro vojáky z povolání.
(3) Ustanovení odstavce 2 se neužije, je-li soudce propuštěn z vojenské činné služby na vlastní žádost.
(4) Pokud soudce, který byl propuštěn z vojenské činné služby podle odstavce 3, souhlasí s přidělením k určitému soudu téhož stupně, považuje se tento souhlas za souhlas s přidělením k určitému soudu podle § 34 odst. 1. Jinak jeho funkce podle § 38 zaniká.
§ 54
Základní povinnosti soudců
(1) Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
(2) Soudci nejsou oprávněni ke stávce ani k jinému znemožňování činnosti soudnictví.
(3) Soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po zániku soudcovské funkce, o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední činnosti, pokud nebyli této povinnosti zproštěni ze zákona nebo osobou k tomu povolanou; k zproštění z vážných důvodů je oprávněn předseda soudu, a jde-li o předsedu soudu, předseda jeho bezprostředně vyššího soudu, jde-li o předsedu Nejvyššího soudu, předseda vlády České republiky.
§ 55
Podmínky trestního stíhání
(1) Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil.
(2) Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci nebo přísedícímu, vyrozumí o tom předsedu příslušného soudu, a jde-li o soudce, též ústřední orgán, který vykonává správu příslušného soudu.
(3) Souhlas podle odstavce 1 u přísedícího vojenského soudu dává předseda soudu, u kterého je přísedící činný.
§ 56
Kárná odpovědnost soudců
Kárnou odpovědnost soudců upravuje zvláštní zákon.
§ 57
Odpovědnost za škodu způsobenou výkonem soudcovské funkce
Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudu odpovídá stát. Zvláštní zákon stanoví, kdy a v jaké míře může stát vymáhat tuto škodu na soudci.
§ 58
Zvláštní zákon upraví působnost profesních zájmových organizací soudců v otázkách upravených tímto zákonem.
§ 59
Povolávání k soudnímu jednání
(1) Přísedící se povolávají k výkonu funkce přísedícího na dobu zpravidla nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné.
(2) Přísedící vojenských soudů povolávají se zpravidla z ozbrojených sil nebo z ozbrojeného sboru, jejichž je obviněný příslušníkem; musí mít alespoň stejnou hodnost jako ten z obviněných, který má hodnost nejvyšší. Velitelé jsou povinni umožnit přísedícím plnění povinností vyplývajících z jejich funkce.
§ 60
Náhrady za vykonávání funkce přísedícího
(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát.
(2) Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(3) Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrady stanoví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(4) Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Náhrady příslušející přísedícím vojenských soudů upraví vyhláškou ministerstvo obrany v dohodě s resortními ministerstvy, kterým jednotlivé ozbrojené sbory podléhají.
Hlava 6
JUSTIČNÍ ČEKATELÉ
§ 61
Přípravná služba justičních čekatelů
Účelem přípravné služby je odborně připravit justiční čekatele pro výkon funkce soudce. Přípravná služba justičních čekatelů trvá tři roky. Ministr spravedlnosti, popřípadě ministr obrany může na žádost justičního čekatele zčásti započítat do přípravné služby dobu právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru, jestliže čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce soudce. Zkrácení čekatelské praxe nemůže přesahovat dva roky.
§ 62
(1) Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst. 1, 2 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky.
(2) Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí ministerstvo spravedlnosti (ministerstvo obrany) vyhláškou.
(3) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti je může předseda krajského soudu z vážných důvodů.
(4) Justičním čekatelem u vojenského soudu se může stát pouze voják v činné službě.
(5) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do rukou předsedy příslušného krajského soudu (vyššího vojenského soudu) tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.“.
(6) Platové poměry justičních čekatelů upraví zvláštní zákon.
§ 63
Odborná justiční zkouška
Po skončení přípravné služby jsou justiční čekatelé povinni podrobit se odborné justiční zkoušce, jejímž účelem je zjistit, zda má justiční čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně připraven na to, aby mohl zastávat funkci soudce.
Hlava 7
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Opatření k začlenění hospodářské arbitráže do soudnictví
Zvláštní ustanovení o odvolání a přeložení soudce
Úprava poměrů soudců ustanovených podle dosavadních předpisů
§ 64
(1) Státní arbitři, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení soudci podle tohoto zákona, jestliže mají úplné vysokoškolské právnické vzdělání, byli ke dni účinnosti tohoto zákona ustanoveni státními arbitry podle dřívějších předpisů, dosáhli předepsaného věku a souhlasí s ustanovením do funkce soudce (§ 34 odst. 1).
(2) Podmínkou výkonu funkce soudce je složení slibu podle tohoto zákona (§ 35 odst. 3, § 37 odst. 1). Slib lze složit písemně.
(3) Soudci podle odstavce 1 se přidělují k výkonu funkce:
a) ke krajským soudům v sídlech krajských státních arbitráží, u nichž byli státními arbitry,
b) k nejvyššímu soudu příslušné republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České republiky a u Státní arbitráže Slovenské republiky,
c) k Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky.
(4) Z vážných důvodů může ministr spravedlnosti příslušné republiky rozhodnout o jiném přidělení než v odstavci 3 písm. a) a b). Týká-li se změna přidělení nejvyššího soudu republiky, rozhodne ministr spravedlnosti příslušné republiky po dohodě s předsedou tohoto soudu. O jiném přidělení soudce, který byl státním arbitrem u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky. Ustanovení § 40 odst. 1 se použije přiměřeně.
§ 65
(1) Arbitrážní čekatelé, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele.
(2) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky soudů ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.
(3) O přidělení arbitrážních čekatelů a ostatních pracovníků hospodářské arbitráže k jednotlivým soudům se použijí přiměřeně ustanovení § 64 odst. 3 a 4.
§ 66
Majetek a závazky Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, majetek a závazky Státní arbitráže České republiky na ministerstvo spravedlnosti České republiky a majetek a závazky Státní arbitráže Slovenské republiky na ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky.
§ 67
(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 také proto, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudů.
(2) Soudce lze též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolání soudce.
§ 68
(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 též proto, že je pro výkon funkce soudce odborně nezpůsobilý.
(2) Není-li soudce soudu vyššího stupně dostatečně odborně způsobilý pro zastávání funkce, lze jej ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přeložit na soud nižšího stupně (§ 40).
§ 69
(1) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů po 1. lednu 1990 se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené podle tohoto zákona.
(2) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 musí být ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona ustanoveni do funkce podle tohoto zákona, jinak jejich funkce zaniká. Ustanovení § 51 odst. 1 se použije přiměřeně.
(4) Soudcům ustanoveným do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 neskončí funkční období před uplynutím dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(5) Ustanovení § 40 odst. 1 se nepoužije.
§ 70
(1) Soudci z lidu zvolení do funkce podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni.
(2) Pokud jiné předpisy mluví o soudcích z lidu, rozumějí se tím přísedící podle tohoto zákona.
§ 71
Jmenování soudců v přechodném období
Splňuje-li podmínky uvedené v § 34 odst. 1, může být v době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona jmenován soudcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a úspěšným složením justiční zkoušky prokázal způsobilost k výkonu soudcovské funkce.
§ 72
Zkrácení přípravné služby justičních čekatelů
V době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona může ministr spravedlnosti (ministr obrany) na žádost justičního čekatele zkrátit dobu trvání přípravné služby (§ 61), nikoli však na dobu kratší dvou let, jestliže justiční čekatel vynikajícími výsledky práce prokazuje odbornou způsobilost pro výkon soudcovské funkce.
§ 73
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
5. článek I a II zákona č. 196/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, a zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře;
6. vyhláška ministra spravedlnosti České republiky č. 74/1974 Sb., jíž se určuje pro vyřizování sporů z mezinárodní přepravy zboží na území hlavního města Prahy obvodní soud pro Prahu 2.
§ 74
1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1991 s výjimkou ustanovení § 64 až 66, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1992.
2. Ustanovení § 33 odst. 1 bude provedeno nejpozději do 31. prosince 1992.